Návrat k řece

Mladí lidé, sdružení v iniciativě Chceme k řece, vytvářejí svou občanskou aktivitou tlak na úředníky i volené zástupce v městském zastupitelstvu Rokycan: chtějí mít lepší přístup k řece a s ním i rozšířit úzké koryto Klabavy stěsnané ve středu města tak, že se v případě povodní rozlévá do přilehlých ulic.

Ne vždy nachází jejich snaha pochopení a tak někteří občané bydlící u řeky chtějí, aby „voda co nejrychleji odtékala z města,“ tedy opak pozitivních příkladů z Vlašimi, Hostivic a Plzně, jak je předvedli odborníci pozvaní na listopadovou besedu v Trianě. Moderní „návrat ke kořenům“ spočívá v obnovení zákrut a tůní, zpomalení řeky a přiblížení jí lidem. Taková řeka i daleko méně škodí povodněmi a je jedním z nejčastěji vyhledávaných odpočinkových míst – například tak představila řeku Isar v Mnichově prof. Klára Salzmann z ČVUT Praha.

V Rokycanech je příkladem moderního přístupu k vodě park u Rakováčku a uvidíme, jak se bude vyvíjet snaha aktivistů vytvořit něco podobného i na Klabavě v centru města.

Proč jsem se stal VEGANEM aneb napsáno bez obalu – díl 2

V minulé glose PROČ JSEM SE STAL VEGETARIÁNEM – viz zde, jsem popsal svou cestu od všežravce masaře k vegetariánovi. Ve druhém díle této glosy chci pokračovat, a popsat svou cestu od vegatariána k veganovi. V této glose nechci psát o ekologických dopadech živočišné výroby pro svět, které jsou nezpochybnitelné a které byly také jedním z důvodů mého přechodu k veganství – viz dokument Cowspiracy – Klíč k udržitelnosti- viz zde, a další články – viz zde. Zaměřuji se v této glose čistě na mé osobní etické důvody související se zvířaty.

Cesta od vegetariánství k veganství, ke které jsem se rozhodl zhruba před půlrokem, již nebyla tak těžká, nicméně bylo třeba si postupně odčítat živočišné produkty. Jedním z nejjednodušších produktů byl pro mne určitě Med. Stejně tak, jako v případě dobytka, i zde totiž dochází k vykořisťování včel pro komerční účely lidského využívání (včely jsou množeny, kupovány, prodávány, je jim kraden med – výživa na zimní období, a další produkty, atd.). Objevil jsem ale již před těmito zjištěními pochutiny, které mi chutnají více než med, a to rýžový nebo javorový sirup. Proto vyloučení medu bylo pro mne nejjednodušší, zcela samozřejmé a nebyl k tomu pro mě až tak nutný příběh. Co tím myslím? Vysvětlím.

Mléko. Co říkají o mléce média a co nás učí škola? Mléko je zdravý zdroj vápníku, má vysoký obsah hodnotných bílkovin, je to jedna z nepostradatelných potravin. Jezte tvarohy, jogurty, sýry – to jsou hesla standardního „zdravého“ životního stylu. Malým dětem ve školkách je prezentováno, že mléko nám dávají kravičky a v dětech vzniká dojem, že krávy mléko produkují jen tak, samy od sebe, pro nás lidi. Mohli bychom si tedy položit otázku: Jakým způsobem mlékárenské velkochovy opravdu vyrábí mléko?

A teď tedy ten slíbený příběh: Mléko krav je ve skutečnosti mateřské mléko a není určeno pro lidi, ale pro jejich mláďata – telata. Je to jako u nás u lidí. Stejně tak lidské mateřské mléko není určeno pro krávy, ale pro naše lidská mláďata – děti. To je logické, no ne? A teď pojďme na ten příběh. Kravičky, aby začaly produkovat mateřské mléko, musí být oplodněny. Nikoliv býkem, ale uměle. Semeno odebrané býkovi se narve kovovým nástrojem do kravské vagíny. Takže kravičku znásilníme. A pak už se čeká na to, až se narodí telátko. Nicméně telátko nám jaksi stojí v cestě, jelikož mateřské mléko kravičky chceme my, lidi. Takže tele po jeho narození odebereme od jeho matky a pokud je tele navíc samička, tak bude mít úplně stejný osud jako jeho matka – nejdříve otroctví, zajetí, znásilňování a pak jatka. Tento příběh se stal rozhodujícím pro to, abych se stal veganem a vždy, když zavítám do nějakého supermarketu, tak si ho připomenu a na kdejaký plátkový sýr či jogurt se mi už sliny opravdu nesbíhají.

Teď by mohl přijít dotaz: Pavle, a co místo toho jíš třeba k snídani? Jako příklad mohu uvést např. rýžovou kaši s rýžovým sirupem, mandlemi, arašídy, sušenými meruňkami, švestkami a banánem, to vše zamíchané a posypané kokosovými plátky. Jako stále aktivnímu sportovci mi tento mix dá mnoho více energie než klasický jogurt. Navíc v sobě nenosím zotročované, znásilňované a krutě zabité nevinné zvíře.

Vejce. Když jsem vám odkryl skutečnost s mlékem, tak směrem k dalšímu živočišnému produktu, kterým jsou vejce, mám jiný příběh. Zašel jsem do tří obchodů v okolí svého bydliště a to postupně ALBERT, PENNY a BILLA a zjišťoval jsem u vajec v obalech jejich původ.

Na každém obalu z vnitřní strany je vždy označení
0- vejce nosnic v ekologickém zemědělství
1- vejce nosnic ve volném výběhu
2- vejce nosnic s halách
3- vejce nosnic s klecích

Vše můžete vidět níže na obrázku.

vejce

Čísla 2 a 3 odporují přírodě a dovolím si je nazvat státem povolené trápení zvířat, kdy slepice necháme trpět v neprostorných klecích, případně jsou namačkané v halách, dopovány antibiotiky, hormony, geneticky modifikovaným krmivem, aby snášely. Kohoutci, kteří nesnáší, jsou zaživa rozmixováni a tvarováni do kuřecích nugetek. Toto podobné jsem již psal v prvním dílu – viz zde.

Závěrem návštěvy výše uvedených obchodů je následující statistika:

Z jedenácti plat vajec vždy od jiného výrobce – v každém obchodu jsem našel tři výrobce – bylo devět plat vajec se statutem 3 a dvě plata vajec se statutem 2. Je k tomu ještě co dodávat? Ta nejhorší kvalita vajec od týraných slepic se dává do českých supermarketů. Teď bych již tyto hnusy nejedl a to nemusím být vegan!

A co bio chovy? K tomu bych uvedl, že kupříkladu před dvěma lety jsem byl na dovolené na biofarmě s výrobou kozího mléka a sýrů – pochopitelně matky kozy neměly u sebe mláďata, protože cedily mléko lidem, nevypadaly vůbec zdravě a jediný rozdíl oproti klasickému velkochovu zde byl v tom, že měly větší výběh.

Sběr všech těchto faktů, které jsou nezpochybnitelné, vedl k mému nevratnému rozhodnutí, stát se veganem. Jsem za to velmi rád. Už v sobě nenosím hnijící maso mrtvol trápených zvířat a další produkty z jejich zneužívaných těl. Ano, argumentům lidí, co jedí maso a živočišné produkty, jsem se nevyhnul. Lidé jsou všežravci, lovci, v pravěku se přece jedlo maso, na vesnicích se také chovaly krávy pro mléko, atd.

A tak zde bych rád položil otázky všem těmto všežravcům a lovcům: Tu krávu, co vidíte níže: Zabijete jí? Vykucháte, stáhnete z kůže a naporcujete ji? A připravíte si z jejího stehna nebo boku maso a budete si pochutnávat? Ale jelikož je tato glosa o tom, proč jsem stal veganem, tak se ptám dále: Odtrhnete tuto krávu od jejího telete, abyste mohli mít vy její mateřské mléko pro sebe, potažmo dále na jogurty, sýry a další? Kdo z vás, co jí maso a pije mléko, to udělá? Kolik je opravdu takových lovců a všežravců?

krava

Já jsem se osobně rozhodl být veganem právě proto, že bych nedokázal zabít na vánoce ani kapra, nikdy jsem naštěstí tuto příležitost neměl. Nejsem lovec ani všežravec a odtrhnout krávu od jejího narozeného telete, tak to už vůbec dělat nechci. Zneužívat zvířata pro své vlastní konzervativní chutě, mi připadá opravdu nechutné! Nemám na to a proto tato volba. Veganství mi změnilo život. Objevil jsem díky němu mnoho jiných, lepších a pestřejších chutí. Osobně si za to velmi gratuluji. Více k tomu nemám, co dodat. Snad jen:

go

Žebříček českých falešných zpráv: dezinformační články mají nad pravdivými navrch

Všudypřítomné sociální sítě mění podobu médií. S tím, jak přibývá lidí, kteří čerpají informace především z Facebooku, se snižuje síla tradičních zpravodajských serverů a šíření dezinformací a fake news – úmyslně lživých článků – je čím dál jednodušší. Našli jsme stovku textů z dezinformačních webů, které se v Česku za poslední rok sdílely nejvíce.

Zdroj: Žebříček českých falešných zpráv: dezinformační články mají nad pravdivými navrch

Česká pravice vede minulé boje

Vedu řadu diskusí. Jako zastánce inkluze jsem v hledáčku A, který mi nedávno poslal úryvek ze 120 let staré Paedagogiky o vyučování hendikepovaných dětí s doporučením je dávat do zvláštních (pomocných) škol. K tomu mi napsal: „všimni si, že již tam je popsána rozumná inkluze. My jsme na to potřebovali americké vědce a EU, aby nám nařídili tu deformovanou inkluzi.“

Já na to: „každý máme svou agendu, (ostatně tuším, co bych se tam dozvěděl – v té době hilsneriády víme jací byli Češi – a dnes to není jiné). Moje „agenda“ je o globálním oteplování.“

A: „je to zajímavý historický a moudry spis, pane Pštrose. S tou tvou agendou svedeš, vlastně svedeme málo. Ta mi též tíží.“

Já: „Česká pravice stále bojuje minulé boje, nejprve proti komunistům, než ji přebil Babiš, nyní proti muslimům a inkluzi, než ji přebije globální oteplování a s ním spojená migrace nebývalých rozměrů o které se ani panu Konvičkovi nesní – jak se píše v onom článku. Ty bys také chtěl, kdybys měl postižené dítě, aby vyrůstalo izolovaně od běžné populace a pak bylo vystaveno výsměchu a odstrkování „normální“ populace? Protože to v našem školství tak bylo, dnes neseme důsledky v knedlíkovém rasisimu a xenofobii, jimiž se bráníme jinakosti. Ale o to budeme hůře snášet nově příchozí „jiné“ lidi, kteří přijdou ať už si to budeš přát nebo ne. Na to máme málo ostnatého drátu.“

 

Petr Hlávka a Second Band Na rozhledně

Nové autorské CD vydal vlastním nákladem Petr Hlávka. Nahrávání jedenácti písní proběhlo v plzeňském studiu Provox od června do srpna 2016 a podílelo se na něm šest hudebníků. Petr Hlávka je autorem hudby deseti písní a textů, hudba jedné písně je převzatá a k jedné písni napsal text Karel Král.

Zajímavostí je, že podnět k napsání dvou písní vzešel z odkazu Bohumila Hrabala a tyto písně skupina Second Band Acoustic zahrála i na festivalu Hrabalovo Kersko v květnu 2016. Píseň Vzpomínám naleznete zde.

Zatímco první polovina CD se nese v duchu rekapitulace a vzpomínání, na druhé polovině CD zní písně společensky kritické, například píseň Otevřené rány kritizuje naše odmítání pomáhat uprchlíkům před válkami.

K třídenním víkendům

Jde určitě o zajímavý příspěvek k diskusi o zastavení globálního oteplování, ale stálo by za to se zamyslit i nad tím, jaký dopad by třídenní víkendy měly na školní vzdělávání dětí a mladistvých.

Již nyní mají školáci minimálně tři měsíce v roce prázdniny, svátky a ředitelská volna. Pokud je kritizováno naše školství za klesající úroveň výuky, neměli bychom na tento fakt zapomínat. Určitě zlepšení kvality výuky nepomáhá. Ano – ani kvantity výuky – i ta je zapotřebí. My, kteří jsme ještě zažili na střední škole šestidenní vyučovací týdny se čtyřiceti vyučovacími hodinami týdně (oproti dnešním 33 hodinám), víme, že získání dostatečného kvanta znalostí a dovedností vyžaduje dostatečný čas.

Proto bych se přimlouval buď pro zavedení dvou dnů prodlouženého vyučování (ze čtyř) jako v Utahu, anebo pro pětidenní vyučovací týdny pro děti a mladistvé jako dosud.