Zaostalý stát

Před volbami se toho hodně naslibuje a maže se lidem med kolem huby. Například, jak jsme vzdělaný a technicky vyspělý stát a že si sami vystačíme bez „Bruselu“ a přistěhovalců . Tomu je třeba oponovat:

V Rakousku je ročně podáno desetkrát více patentů nežli u nás, v Nizozemsku jen z patentových práv získávají ročně stejný příjem jako je celý příjem českého státního rozpočtu (zdroj Sdělovací technika).

Jak uvedl Český rozhlas Dvojka dne 14. 10. 2017, ve vyspělých státech je průměr vysokoškolsky vzdělaných jedinců, kteří vystudovali v jiných zemích, 30 % a u nás pouhých 1,5%. Přičteme – li k tomu alarmující stav českého odborného školství (nejen v podfinancování a  úrovni, ale i v motivaci studentů vyjíždět za zkušenostmi do zahraničí – přitom z „Bruselu“ přicházejí peníze na studentské stáže a výměny), je nasnadě, že to bude kromě nesprávného sebeuspokojení příčina zaostávání a že si nevystačíme se „šikovnýma českýma ručičkama.“

Měli bychom se více otevřít světu a vytvářet podmínky pro příchod odborníků z jiných zemí. Na rozdíl od investičních pobídek, které se přelévají ve formě kapitálu do daňových rájů a odsuzují nás do zakonzervované temné role montoven a skladů.

 

NELOGIKA SVĚTA A PEKLO SRDCE¹

Čím jsem starší, tím si stále více a více uvědomuji, že skoro všechny činnosti, které vykonávám, jsou spjaty s tím, že potřebuji potvrzení od okolního vnějšího světa v podobě souhlasu, uznání či potlesku. Je to možná smutné, ale pokud se podívám zpět a na sebe teď, tak jediný rozdíl je v tom, že teď už si to za své prožité roky dovedu alespoň přiznat. A co si také dovedu přiznat je fakt, že vnější svět jsou pouhé kulisy, které jsou jasným důkazem toho, že mám v sobě samém stále nepořádek. Slovo nepořádek bych přirovnal k tomu, že si některé věci beru moc osobně a nedokážu se nad ně povznést. Pokud to zevšeobecním, tak vidím ve světě nelogiku zapříčiněnou dle mého názoru tím, že jsme se upsali jako lidstvo systému, který nás ovládá a z kterého není cesty ven. Pokusím se proto v dalších řádcích popsat pět pro mne zásadních témat, které tuto mou teorii potvrzují. Teď si dávám sám sobě otázku: Dokáži se nad tato témata povznést i poté, co se zde vypíši? Uvidíme, pojďme na to.

Pokračovat ve čtení „NELOGIKA SVĚTA A PEKLO SRDCE¹“

To by uřídil jen schizofrenik

Seznámil jsem se v MF DNES s nástinem programu ANO. Nebudu soudit to, čemu dostatečně nerozumím, ale negativně ně zaujal bod z oblasti, které poněkud „hovím,“ napsal nám Antonín Veverka. Spojení ministerstva životního prostředí a zemědělství je slušně řečeno mimo.

Zájmy ,.moderního“ způsobu hospodaření jsou v diametrálním rozporu s ochranou přírody. Obrovské lány, omezené střídání plodin (řepka, kukuřice, pšenice), chemizace, nedostatek statkových hnojiv, těžká mechanizace, rozorávání zbytků mezí co je zanechali komunisté – to vše znamená erozi půdy, odtok vody bez zadržení. Důsledkem je zase nedostatek vody v krajině, eroze půdy, vymírání drobné zvěře, zbytky chemikálií ve vodě, postupné mizení rostlinných druhů, často horší kvalita potravin, zvýšené nebezpečí povodní.

Takto spojená dvě ministerstva by nezvládl chytrý ministr, ale pouze schizofrenik.

Ing. Mgr. Antonín Veverka, CSc.

Vyšlo 5.9.2017 v MF Dnes

Klub Svobodných demokratů Rokycany 20 let

V úterý 12. září 2017 jsme oslavili dvacet let trvání Klubu Svobodných demokratů Rokycany. Klub vznikl na základě poznání, že jsou mezi námi občané, kteří nechtějí být členy politické strany, ale mají zájem o veřejné dění a chtějí se angažovat v „šíření občanské vzdělanosti a zvyšování občanského sebevědomí“.

Klub se angažuje v pořádání besed na aktuální témata, jeho členové aktivně pracují pro zlepšování kvality života ve městě – iniciací a podporou výstavby parků, Klubu komorní kultury v Městské knihovně, Rozhledny na Kotli, naučné stezky a geologické expozice na Kotli. Též  kandidují do městského zastupitelstva a organizují cyklistické výlety a vyjížďky – jmenujme například pravidelný Silvestr na kole (Memoriál St. Gabriela).

 

Koncepce ochrany před následky sucha pomíjí bezpečnost i občany

Praha 1.8.2017 – Vláda minulý týden schválila Koncepci na ochranu před následky sucha pro území České republiky. Připravilo ji společně Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí. Koncepce má sloužit jako základ pro opatření, která pomohou suchu předcházet a omezí dopady klimatické změny na životní prostředí i obyvatele.

Podle Diakonie ČCE, která se věnuje prevenci mimořádných událostí v ČR, jako jsou právě sucha nebo povodně, se koncepce nevěnuje dostatečně některým tématům. Jsou to zejména otázky bezpečnosti, zapojení veřejnosti, transformace energetiky, průmyslu a samosprávy či intenzivního zemědělství.

Sucho je jen jedním z důsledků klimatické změny. Nestačí se zabývat řešením mimořádných událostí, ale je potřeba zaměřit se na prevenci a zmírňování dopadů klimatické změny. Opatření přijatá nyní se přitom mohou projevit za desítky let.

Dopady sucha i konkrétní opatření, která je potřeba přijmout, se týkají především krajů a obcí. Ty pro jejich realizaci potřebují dostatek informací, odbornou podporu i finance ze státního rozpočtu. Koncepce ale klade malý důraz na informování obcí, občanů i zemědělců.

Nezbytná je také podpora občanské společnosti a spolků zaměřených na podporu udržitelnosti a řešení mimořádných situací – povodně, sucha a další. Stranou nemůže zůstat ani jejich osvětová a vzdělávací činnost. Totéž by se mělo projevit i v akademické sféře, ať již v oblasti výzkumu a vývoje nebo v přípravě studentů.

„Vítáme, že koncepce myslí na osvětu a vzdělávání. Bohužel úplně opomíjí organizace občanské společnosti, které na místní, ale i národní úrovni hrají velmi důležitou roli při odstraňování následků mimořádných událostí, stejně jako i při jejich předcházení,“ říká Kateřina Faryadová, vedoucí české humanitární sekce a projektu Odolná obec ze Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie Českobratrské církve evangelické.

Koncepce neřeší bezpečností otázky spojené s klimatickou změnou a odkazuje na předchozí dokumenty. Ty jsou ale příliš krátkodobé na to, aby mohly postihnout otázky bezpečnosti energetického a těžkého průmyslu spojené s klimatickou změnou, včetně nezbytné změny ve společnosti a chování spotřebitelů.

Energetika a průmysl jsou největšími spotřebiteli vody. To lze zmírnit zajištěním udržitelného mixu energetických zdrojů a podpory přechodu k udržitelným technologiím. Spíše než hledat využití nových vodních zdrojů či spoléhat na recyklaci, by se implementace měla zaměřit na podporu moderních technologií a transformaci průmyslu a energetiky.

Koncepce se nejvíce věnuje zadržování vody v krajině. Poněkud ovšem opomíjí problém velkých půdních bloků, které tu vytvářejí velké zemědělské firmy – jedná se největší půdní bloky v rámci EU. Ty jsou zásadním problémem pro zrychlený odtok vody z území. Z tohoto hlediska je také důležité omezit zástavbu půdy nepropustnými plochami.

 „Je škoda, že při přípravě koncepce nebylo využito zkušeností se spoluúčastí organizací občanské společnosti, firem i akademické sféry, která se dobře uplatnila při tvorbě koncepce Česká republika 2030. Kvalitně připravená koncepce z pera odborníků ministerstva zemědělství tak mohla díky dalším expertům dostat celistvější pohled a kvalita koncepce mohla být ještě vyšší,“ říká Tomáš Tožička, ředitel Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE, která se dlouhodobě zabývá řešením mimořádných událostí v České republice i v zahraničí.

Více informací vám poskytne:

Mgr. Tomáš Tožička
Ředitel Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE

Neziskovky? Jak které.

Prvních dvacet neziskovek seřazených podle dotací vede Fotbalová asociace s 336 mil. Kč a uzavírají kanoisté s 53 mil. Kč, z nesportovců to jsou jen Člověk v tísni a charitativní organizace. V médiích se vedou útoky na neziskovky jako jsou Greenpeace a další, ale ty vůbec od státu dotace nezískávají a nejsou vyšetřovány pro korupci, jako v současné době Fotbalová asociace.   Zdroj: Neziskovky! | 31. 7. 2017 | Britské listy

Kvalita životního prostředí má přednost před soukromím

Tak by se dal stručně shrnout závěr Ústavního soudu dne 25. 7. 2017 o námitce poslanců proti možnosti „nahlédnout do kotle“ spalovačům smradlavých látek.

Je to rozhodnutí, které konečně napravuje pokřivené názory (např. V. Klause) „životní prostředí až si na ně vyděláme“ a mělo by posílit možnosti občanů např. vzepřít se znečišťujícím látkám z automobilového provozu. Odhaduje se, že celý jeden milion aut na naftový pohon jezdí s vadnými nebo chybějícími filtry.

Kouzlo okamžiku

Je sobotní horké odpoledne uprostřed léta. Před chvílí jsme se vrátili z výletu. Já a mí dva čtyřnozí kámoši. A teď se chystáme zakončit nádherný den u táboráku. Chystám vše potřebné pro rozdělání ohně, kluci mi dělají odborný dohled. „Hotovo“. Teď už jen počkáme až se k nám přidají ostatní a budeme moct začít….

Mezi tím od jihozápadu začíná obloha tmavnout až má temnou šedočernou barvu a pod sebou světlý matný opar. Tak tam už pořádně prší, říkám si v duchu a sleduji kterým směrem se bouře vydá.

Často sleduje tok Labe a nám se vyhne, tentokrát ale postupuje k nám.

Sedím pod plátěnou stzdeřechou zahradního altánu mí psí kluci posedávají a přecházejí kolem. Starší Tomík je naprosto v klidu, s tím žádná bouře ani nehne a po chvíli si lehá a začíná podřimovat. Mladší Lordík to ale snáší hůř a začíná být nervozní. Podrbání a pohlazení působí a hafík se začíná uklidňovat.

V dáli už je slyšet hřmění…..

Nejprve se přižene prudký náraz chladného vzduchu. Není to klasický větřík. Je to proudění způsobené tlakem přibližující se bouře, studený vzduch se pere s teplým v boji o místo a jejich souboj dává vše do pohybu. Po chvilce toho větrného řádění se začíná přidávat jemné a zatím nesmělé ťukání prvních dešťových kapek na plátěnou střechu. „Ťu, ťuk…. Ťuk… Ťuk, ťuk, ťuk, ťuk….. A pak déšť začíná postupně nabírat na síle burácení bouře je slyšet víc a víc…..

Voda stékající z okrajů střech vytváří malé vzdušné potůčky dopadající na okolní zeleň, která tvoří stěny altánku… K těmto potůčkům se přidává mocnější vodopád valící se z větracího otvoru na okraji stříšky…. Pozoruji jak jeho proud dopadá na vrbové větve z jedné na druhou a nakonec mizí v trávě kde se okamžitě ztrácí jak ho pohlcuje vyprahlá půda.

Déšť stále sílí, až je z něj vyloženě tropický liják…. Mohutní i proud vody stékající ze střechy a cestou dolů k vyprahlé zemi se z něj odděluje drobná vodní tříšť jako když se nacházíte v těsné blízkosti vodopádu.

Hned se jí chopí poryvy proudícího vzduchu a strhávají ji sebou všemi směry.

Dopadá mi na rozpálenou kůži a příjemně chladí. Na zemi se vytvořil malý vodní tok deroucí se vpřed. Dešťové kapky na jeho povrchu vytvářejí vzduchové bubliny které víří po hladině, rotují jedna předhání druhou, některé praskají a další se rodí. Jako by pod vodou byl velice čilý život, který svou přítomnost dává najevo na jejím povrchu. Voda se valí dál pryč z mého dohledu.

Ani vyprahlá zem ho již nestačí vsakovat a tak se dává na dalekou cestu do světa…. Kde asi skončí jeho pouť???

Moji psí kamarádi už jsou oba v klidu. Spokojeně mi leží vedle sebe u nohou podřimují a sní své psí sny. Pozoruji jak vodopád z větracího otvoru stéká po jednotlivých větvičkách vrby až při dopadu na tu nejnižší jí rozhýbává do pravidelného uklidňujícího rytmu.

Větvička se po dopadu vody vždy ohne, jako když volavka strká svůj dlouhý krk pod vodu, aby chytila svůj úlovek. A pak jako když po úspěšném zachycení kořisti se pták narovnává a zvedá hlavu, větvička se uhne proudu vody, který ji tlačil dolů a elegantním pohybem se zvedá nahoru. Opět se ale dostává do vodního proudu a ten ji opět nutí sklonit se dolů.

A tak tu sedím v naprostém tichu, se svými psími kamarády u nohou a pozoruji tuto nádheru.

Mé samurajské já se probouzí a vytahuje ze zásuvky mé paměti vzpomínku na překrásný japonský film kde se velice různorodá skupina poutníků setkává v tropickém lijáku u rozvodněné řeky a společně musí počkat, až déšť ustane a hladina se vrátí do stavu, kdy se dá vodní tok bezpečně překonat.

A najednou se plátno střechy mění v rákos a z něj voda dopadá na zelené prsty větví, už ne vrb ale mladých bambusů. Kolem naprostý klid, jen zvuk bouře a deště…. Je to tak naprosto čistá nádhera…. oko vlhne a kouzlo okamžiku je dokonalé….. Samuraj žije teď a tady….

Pak jako by to sama příroda vycítila, déšť pomalu ustává začíná se rozjasňovat a sluneční paprsky začínají prohřívat mokrou zem… Na obloze se objevuje malé letadlo a zvuk jeho motorů ukončuje tento nádherný okamžik, kdy jako by se v jednu chvíli prolnuly dva různé časy a prostory.

Shlédněte namluvené Miluškou zde. Foto Luboš Hrstka.

Samurajtt