Brusel je zástěrka vlády za její neveřejné rozhodování

V souvislosti s Brexitem mluví naši vládní politici o nutnosti přiblížit Evropskou Unii lidem, ale nekonkrétně. Protože Unie jsme my všichni, tedy učiním to za ně. Například by měli:

  • přestat schovávat za „Brusel,“ svá zákulisní jednání a rozhodování
  • demokratizovat Unii tím, že budou předkládat k veřejné diskusi témata, které se na úrovni EU projednávají a schvalují, např. víte, že je ČR jedna z mála, která souhlasí s geneticky modifikovanými potravinami, se smlouvou TTIP, která místo pilíře demokracie – soudnictví – zavede arbitráže, že premiér Sobotka vyjednal s Británií před brexitem smlouvu stavící naše občany v Británii do druhé kategorie?
  • sjednotit daňovou politiku, abychom neměli jedny z nejnižších podnikových daní v EU a tudíž neodtékaly stovky miliard korun do zahraničí, bojovat proti daňovým rájům, zdaňovat finanční transakce
  • ukončit bezbřehou neoliberální politiku mimo jiné bezhlavé privatizace, jakou kritizuje již v souvislosti s Řeckem i Mezinárodní měnový fond, atd.

 

ABSOLUTNÍ STÁT

Píše se 9.5.2056, 22h večer a pan X z Prahy si zapaluje svou dvacátou cigaretu za den. Stoje u zastávky autobusu si dopřává další nikotinové chvilky a ignoruje nespokojené dva postarší manžele, kteří zrovna jedou z divadla domů. Dávají mu sice najevo, že je jeho dým obtěžuje, ale jeho reakce je ve formě pohrdavého smíchu. Celý ten rituál zakončuje odhozením vajglu levou rukou na chodník. V ten moment se však stane něco neočekávaného. Ze tmy přistane před panem X mechanický pes* a zakousne se mu do levé ruky. Pan X začne řvát a pes zahlásí: „Pane X, provedl jste přestupek, odhodil jste zbytek cigarety na chodník, znečišťujete město, zároveň jste obtěžoval svým dýmem zde dva lidi vedle Vás. Takže pokud neuklidíte tu cigaretu do koše a neomluvíte se těmto dvěma lidem, tak Vám budu muset ukousnout ruku. Teď odpovězte, zda jste pochopil můj pokyn“. A povolí skus. Pan X se slzami v očích učiní, co po něm robotický pes žádá. Manželé jsou šokováni, ale děkují robotovi, který se již vzdaluje…. V tu stejnou chvíli se motá nočními ulicemi pražské metropole parta opilců. Předávají si zbytek tvrdého alkoholu v láhvi, křičí do tmy nejasná slova a skopávají popelnice. Náhle přilétne a zahryzne se plnou silou mechanický pes do nohy jednoho z výtržníků. Ožrala začne neskutečně řvát, ale tak, že to donutí i lidi v okolních domech otevřít okna a zírají na tu scénu jak z akčního filmu. Další opilci stojí jak přimrazení. Pes náhle zahlásí: „Pane Y, provedl jste přestupek, znečišťujete město skopáváním popelnic, rušíte noční klid a konzumujete alkohol v ulicích. Pokud tedy neuklidíte popelnici, nepřestanete řvát a nevyhodíte tu sklenici alkoholu do tříděného odpadu, který stojí vedle Vás, budu Vám muset bohužel ukousnout nohu. Teď odpovězte, zda jste pochopil můj pokyn“. A povolí skus. Pan Y jakoby náhle vystřízlivělý s oteklou nohou brečící náhle padá na kolena a psímu robotickému policistovi se omlouvá: „Ano, ano promiňte, vše napravím“. A začne tak před psem činit. Vše končí potleskem lidí v oknech, sklopenými hlavami odcházejících opilců a odlétajícím hlídačem pořádku.

Jeden z lidí v oknech, pan Z, prohlásí: „Už je to tady, správci pořádku ve vzduchu, politická strana NOVÝ SVĚT jen neslibovala, konečně tady máme pořádek!“ 10.5.2056, 6h, pan Z vstává a jde venčit psa. Venku ho pustí proběhnout na trávník. Náhle se Azorek zastaví a udělá hovínko. Rozespalý pan Z pokračuje v chůzi. Avšak náhle před ním přistane mechanický pes a zahlásí: „Pane Z, pokud neuklidíte hovínko po svém psovi, tak ho budu muset vzít a to hovínko Vám rozetřu po hlavě. Teď odpovězte, zda jste pochopil můj pokyn“. Pan Z v závislosti na událostech předchozího večera vytřeští zraky a rychle běží k místu psí potřeby a jelikož nemá pytlík na hovínka, bere ho do ruky a hází ho do popelnice. Celý roztřesený se kouká kolem sebe a říká se potichu: „Tak i tohle jim vadí? Ksakru co dělám ještě špatně, co by jim ještě mohlo vadit?“

Na předchozích řádcích jsem se snažil představit i možnost, jak by to mohlo vypadat za čtyřicet let. Samozřejmě jsou to mé futuristické představy, jak by společnost mohla být řízena striktně na každém kroku represivní vládou v čele s politickou stranou NOVÝ SVĚT. A opomenul jsem informovat, že předsedou této politické strany by byl centrální server dohlížející celkově na světové dění a při jakékoliv odchylce vedoucí k zločinu, hříchu či přestupku vysílající své mechanické psí roboty k napravení těchto činností do řádu a pořádku. Vycházím z toho, co vidím každý den kolem sebe a co mě osobně velmi zneklidňuje. Chováme se mnohdy jako malé děti, nad nimiž musí být nestále dohled, jinak přestupujeme hranice, porušujeme pravidla a zkoušíme, kam až můžeme dojít. C. G. Jung to vystihl, když prohlásil, že jsme se jako lidstvo v základních věcech psychologicky neposunuli, jsme stále ve stavu dětství a většina lidstva potřebuje autoritu, vedení a zákon (C.G.Jung, Výbor z díla III – Osobnost a přenos). Ve své vizi proto dále predikuji, že se jako lidstvo za další půl století s vědou a technikou dostaneme za samotnou hranu, kdy stroje začnou ovládat nás, jelikož jsme my jako lidstvo selhali. Selhali jsme ve všem. Prodali jsme zeměkouli. Přestali jsme spolu mezi sebou komunikovat, den co den jsme se utápěli ve virtuálním světě plným zábavy odtahující nás od skutečného života, opíjející se v barech, hospodách, kde jsme zapomnění prodali za pravdu, kterou nechceme vidět, a zničili kolem sebe přírodu. A aby nedošlo ke konci lidstva samotného, tak jsme si museli vytvořit nový absolutistický svět, kde pro nápravu do normálu bylo třeba nadřazené autority.

Ale vraťme se nicméně zpět. Osobně si uvědomuji, že tato utopistická futuristická vize budoucnosti je mé vidění světa jako takového a nechci si brát právo ukazovat, jak by měl či neměl vypadat svět. Ostatně beru si příklad ze slavného filmu Pán Prstenů, kde se praví, že moc v jakékoliv podobě je zhoubná.

Co mi však nikdo nemůže vzíti je to, jak vidím současný svět plný pokrytectví, nezájmu o dění, násilí. Den co den bývám svědkem situací, v nichž by se mechanický pes uplatnil. Samozřejmě to, že vidím ve svých fantaziích létající mechanické roboty, drony, dávající věci do pořádku, je smutné, nicméně to je fakt. Osobně je mi to velmi líto a jediné co jsem pro to chtěl udělat, je o tom napsat pár řádku a dát do nich svou možná naivní a zároveň nezdravě absolutistickou vizi o nápravě světa vnějšími autoritářskými prostředky. Ale někdy mám bohužel již pocit, že to snad jinak než takovýmito nezdravými prostředky nepůjde. Takže vy, co jste to dočetli až sem, děkuji a přeji všem ničím nerušený den. Žádní psi ještě stále nelétají, takže si to užívejme! A aby ABSOLUTNÍ STÁT nikdy nenastal, bylo by fajn, abychom my všichni dodržovali základní pravidla společného soužití na této planetě. Copak jsem utopik, chci snad toho moc?

* Poznámka: Zde bych chtěl poděkovat panu Ray Bradburymu za jeho román 451 stupňů Fahrenheita, který mě směrem k této glose plně inspiroval a pojem mechanický pes jsem si od něj vypůjčil a poupravil.

Iniciativa Chceme zpět k řece

Iniciativa Chceme zpět k řece vás srdečně zve na happening v korytu řeky Klabavy v neděli 19. června od 14 do 18 hodin. Při hrách pro děti i dospělé můžete diskutovat o návrzích iniciativy na podobu veřejného prostoru řeky a jejího okolí v Rokycanech. Přístup k řece je po schodech U Zmijí, nebo z Horákovy ulice u mostu v Pražské/Jiráskově ulici.Horákova iniciativaVizualizace prostoru Horákovy ulice, zdroj Iniciativa Chceme zpět k řece

Iniciativa se zabývá problematikou přístupu k řece spojenou s protipovodňovými opatřeními již mnoho let a má připraveny variantní návrhy oproti strohým zdem chránícími město jen proti stoleté vodě.

Schůze Klubu Svobodných demokratů a sdružení Pro naše Rokycany

V úterý 14. 6. jsme se sešli k bilanci činnosti, plnění volebního programu
a programu na II. pololetí 2016 v nekuřácké restauraci Vignetta.

Uspořádali jsem výlet do hornické osady Cháchov a do blízkých železnorudných lomů, podařilo se nám vytvořit stabilní geologickou expozici u rozhledny na Kotli a uspořádat besedu s vedením města.

Přivítali jsme zástupce iniciativy Chceme zpět k řece, kteří nás seznámili se svými návrhy a pozvali nás na happening v neděli 19.6. u řeky Klabavy.

Second band Acoustic vystoupila v sobotu 21. května na 18. ročníku Hrabalova Kerska

Rokycanská skupina Second band Acoustic vystoupila v sobotu 21. května na 18. ročníku Hrabalova Kerska, mimo jiné se dvěma písněmi, které napsal Petr Hlávka na prozaické texty Bohumila Hrabala. Své vystoupení uvedla na přání pořadatele  kerskou hymnou, což je píseň Mám brouka v hlavě od Karla Zicha v úpravě Petra Hlávky.

Tradiční akce, která je cele věnována Bohumilu Hrabalovi a jeho tvorbě, začala již v 10 hod. dopoledne procházkou po místech, které měl Bohumil Hrabal rád.

Členové skupiny: Karel Král, zpěv, kytara, harmonika, kapelník, Petr Hlávka, zpěv, kytara, Miroslav Tauš, baskytara, Dana Šeblová, zpěv, flétna, Zdeněk Šebl, zpěv, perkuse.

Second Band Acoustic Rokycany (*2003, http://bandzone.cz/_88993) charakterizuje písně svých členů Petra Hlávky a Karla Krále jako surfolk – surrealistický folk na pomezí blues, jazzu, popu a trampské písně. Skupina vystupuje v Rokycanech a okolí a v Plzni. V roce 2015 vydala CD „Výstava obrazů.“

Fotografie Marie Plochová – Hlávková

O čem se píše – smutně i optimističtěji

Pokud sledujete smutnou českou scénu, píše se o pomalování podniků hlásících se v Praze k iniciativě Proti nenávisti (Hatefree) nacistickými symboly, o tom, že postoj české vlády ke kvótám je zbrklý a že ČSSD i díky dalším nesociálně demokratickým postojům je možno zařadit mezi neliberální nacionalistické strany.

Trochu optimismu můžeme nalézt v rozhovoru s Josefem Středulou, že odbory chtějí docílit, aby nebyl náš stát levnou dílnou, v diskusích o nepodmíněném základním příjmu o kterém budou hlasovat švýcarští občané v referendu; jeho příznivcem není a polemizuje s ním Vladimír Špidla, či v názoru, že levici zachrání Amerika.

Planeta opic v ohrožení II–BIOPALIVA

Již jsem nechtěl otevírat problém palmového oleje v podobě katastrofy kácení deštných pralesů formou glos, které čas od času dávám do Rokycanských listů. Den co den sdílím na facebooku reportáže řešící tuto pro naší zeměkouli závažnou tématiku a řekl jsem sám sobě, že to stačí.

Nicméně jsme s manželkou navštívili dne 19.3.2016 v Holešovicích esoterický veletrh EVOLUTION 2016, kde jsme jako první navštívili přednášku zakladatele Akademie soběstačnosti pana Stanislava Milera na téma Cesty k soběstačnosti a udržitelnosti a pronesl během přednášky pro mě klíčovou větu, kterou si teď dovolím možná nepřesně citovat: „Jestli jíme Tatranky, Snickers, které obsahují palmový olej, to není nic proti tomu, až se rozjede na plné obrátky průmysl s biopalivy. To už bude zásadní problém!“ Říkal jsem si v první chvíli v duchu: „O čem to ksakru tady vykládá?“ Vždyť to, že huntujeme deštné pralesy a ničíme tak nejméně polovinu všech živočišných druhů na zemi, nedělají pouze naše choutky na sladké a náplně kosmetických produktů?

K biopalivům jsem si následně něco přečetl a abych pravdu řekl, tak zčásti musím souhlasit s tím, co pan Miler tvrdí. Biopaliva mohou působit totiž jako neřízená střela. Navíc toto tvrzení ještě více potvrdil rozhovor s biologem p.Novotným dne 5.4.2016 na DVTV – viz ZDE, který tvrdí, že pro palmový olej jen jako potravinu existuje horní hranice jeho spotřeby, zatímco u biopaliv nikoliv. Zde bych se jen krátce zastavil a rád bych poznamenal, že jako potravina a součást kosmetiky je palmový olej také VELKÁ HROZBA pro lidstvo! Je zde však pro každého z nás možnost s tím něco dělat den co den. Místo dvou tatranek si sním pouze jednu tatranku a snížím spotřebu, místo ztuženého tuku na pečení Hera mohu například použít opravdové máslo nebo nebudu kupovat komerční kosmetiku obsahující palmový olej a mohu dokonce svou spotřebu palmového oleje téměř zcela odstranit. Zde s tím můžeme něco dělat my konzumenti, jelikož máme možnost podívat se vždy na složení daného produktu a tak tlačit na výrobce. A je na každém z nás, jak se k tomu postavíme!

Ale biopaliva bych nazval ukrytou neviditelnou hrozbou. A v čem? V tom, že ten, kdo rozhoduje o podpoře rozmachu biopaliv vedoucí k odlesňování deštných pralesů jsou vlády jednotlivých států, Evropská unie či velcí investoři, společnosti a zde je to navíc v porovnání s palmovým olejem jako potravinou velmi netransparentní! Konečný spotřebitel tankuje a není sto odhalit, do čeho se biopaliva přimíchávají. Biopaliva mohou znamenat rychlý konec deštných pralesů! A opět je v tom systém. Peníze, peníze a zase jenom peníze. Palmový olej je levnější než ropa, takže proč ho nepoužít do aut! A v současné době již dnes používáme bionaftu všichni. Navíc Evropská Unie dává tomuto pseudozelenému směru zelenou a do roku 2020 by mělo z obnovitelných zdrojů pocházet 10% energie spotřebované v dopravě. Pokud se krátce koukneme na jednu statistiku z roku 2013, tak používání palmového oleje v EU je ukryto z 62% v potravinářství a kosmetice, z 30% právě biopalivech a z 8% v elektrické energii a vytápění (zdroj The International Institute for Sustainable Development, 2013) nicméně ten stejný zdroj dále uvádí, že mezi lety 2006 až 2012 vzrostla spotřeba palmového oleje pro výrobu právě biopaliv o neuvěřitelných 365 procent!

Je to zde, ale my to nevidíme! Kácí se vesele dál za účelem zisku. Kácí se proto, že palmový olej je cenově výhodný. Přirozená flóra a fauna mizí, dějí se klimatické změny, hůře se dýchá, ale lidstvo jede stále. Alespoň zatím. Jen amazonský deštný prales produkuje okolo 40 % veškerého kyslíku, který vzniká na Zemi. To je fakt. A my deštné pralesy ničíme! Takže jak dlouho to ještě vydržíme?

Abych řekl pravdu, tak je mi velmi smutno, protože cítím bezmoc, konec se blíží! Ano půjdu k volbám a dám lístek té politické straně, která nepropaguje biopaliva. Ano, nejím potraviny obsahující palmový olej. Ano, koupím si část pralesa. Ale stačí to? Odpusť nám prosím matičko Země!