Úvodní slovo Antonína Veverky k otevření geoexpozice na Kotli

Vážení přátelé rokycanské rozhledny,
vítám vás na oficielním otevření geoexpozice při oslavě třetího výročí otevření rozhledny.
Nadšenci z Klubu Svobodných demokratů Rokycany, který letos slaví již dvacet let, za podpory Sdružení pro naše Rokycany, spolu s městem a dalšími, se významně podíleli na vzniku rozhledny. Jako další úkol jsme si dali ještě více zatraktivnit vaši návštěvu zde. Naše výstavka by měla pobyt u rozhledny zpestřit a přinést informace a poučení.

Věříme, že všichni co jste sem přišli milujete přírodu, pozorujete ptáky, zvěř, obdivujete se kráse motýlů a květin. Často však zapomínáme na to důležité, na základ přírody, to po čem šlapeme. Jsou to horniny,  které se věkem rozpadají a dávají vznik zemi, bez níž by nebylo na světě  života.

Proto jsme je soustředili zde - slepenec z Kotle a z okolních kopců - horniny, ze kterých jsou tvořeny. Z Čiliny, Ždáru, Vršíčku. Další exponáty jsou z Ejpovic, Těškova a jiných blízkých míst okresu a okolí.  Informace o těchto nerostech se naleznete na tabuli, kterou za chvíli odhalíme.
Omlouvám se za skromnější, menší kusy hornin, ale musel jsem je sem dovézt vlastním autem a donést s Petrem, vlastníma rukama jsme pro ně vykopali základy a zabetonovali je. Též podstatnou část výstavy jsme financovali sami v rámci Klubu SD. Ovšem těžko bychom vše zvládli bez nezištné pomoci firmy Kovovýroba - FACH, která darovala mistrovsky vyrobenou tabuli, bez Kamenictví Kozler, které provedlo výbrusy ukazující krásu kamenů a stavební firmy VAKOS, která dodala a přivezla beton. Můžete jim poděkovat i vy svou přízní a potleskem.
Díky patří i panu Michalu Merglovi, profesorovi ZČU Plzeň, za nezištnou odbornou i manuální pomoc a odborné vedení.

Nemohu se nyní nezmínit o právě probíhající soutěži Znalec Kotle, pro děti i dospělé, jejíž účastníci budou odměněni cenami od města Rokycan. Na zorganizování soutěže má víc než lví podíl pan Petr Hlávka. I jemu patří dík. Věřím že se soutěže zúčastníte.

Závěrem bych chtěl říci, že nespíme na vavřínech, ale připravujeme další akci -  obnovení můstku na bývalé královské cestě Praha - Plzeň z roku 1776. Rekonstruovat bychom chtěli i několik metrů původní cesty a obnovit tehdejší původní povrch. Krásné by bylo sehnat i původní patníky.
Pak by bylo možné se podívat nejen do dálky, jako zde na rozhledně, ale na můstku pohlédnout do minulosti.

Děkuji vám za pozornost a návštěvu. Dosti již kázání a jak se říká: hudbo tuš!

1. ročník soutěže Znalec Kotle proběhl 13. 5. 2017

Při příležitosti třetího výročí otevření rozhledny na Kotli uspořádal Klub Svobodných demokratů Rokycany soutěž Znalec Kotle pro děti, mládež a dospělé. Tato soutěž má za cíl přispět zábavnou a naučnou formou k lepšímu poznání rozhledny, prostředí Kotle, jeho fauny a flóry, geologického složení vrcholu a k poučení jak se chovat v lese.

Soutěžící mohli při zodpovídání osmi otázek a plnění jednoho úkolu využít jako nápovědy informace z tabulí na rozcestích (dvě z nich instalovali členové Klubu SD Rokycany) a z tabule u geologické expozice (expozice byla tuto sobotu  slavnostně otevřena a je také dílem Klubu).   Soutěže se zúčastnilo celkem 41 dospělých, 3 mládežníci a 14 dětí. Nejúspěšnější byli odměněni hodnotnými cenami a všechny děti malou pozorností od Města Rokycany.

Na snímku vpravo dopolední vítězka kategorie dospělých paní Jitka Vaníková s partnerem Ladislavem Sládkem ze Strašic. Stejně jako další účastníci soutěže (hodně jich bylo z řad účastníků turistického pochodu) si pochvalovala zpestření oslavy naší soutěží.

Foto Petr Hlávka

Konference k nedožitým osmdesátým narozeninám JD

Ve středu 19. dubna uspořádal Senát, Masarykova dělnická akademie a další organizace vzpomínkovou konferenci na Jiřího Dienstbiera u příležitosti jeho nedožitých osmdesátých narozenin.

V úvodu zdůraznil předseda Senátu Milan Štech, že JD by byl výborným prezidentem. Další řečníci zmiňovali jeho zásluhy zejména v zahraniční politice po roce 1990. Odstranění zábran na hranicích, odchod sovětských vojsk, podporu sjednocení Německa, práci na Česko- německé deklaraci a další.

Často se mluví o tom, že naše zahraniční politika je nesamostatná. Jiří Dienstbier patřil mezi málo politiků, kteří se neváhali vymezovat i vůči spřáteleným zemím – kritizoval, jak říkal, „salámovou taktiku“ dělení Jugoslávie a bombardování Srbska.

Ve vnitřní politice nebyl se svým Občanským hnutím – Svobodnými demokraty úspěšný zejména proto, že stavěli na idealismu v politice v prostředí prodchnutém materialismem a touhou po individuálním úspěchu.

Přesto nám JD zůstává vzorem svou statečností v období, které nenazýval „totalitou,“ ale obdobím boje za svobodu, příkladností v sociálně citlivém přístupu k lidem, v ochraně životního prostředí a v rytířském politickém soupeření. Politiku vnímal i prováděl jako konsenzuální proces a „trpělivé vrtání dubových prken,“ jak s oblibou říkal.

Tyto hlavní myšlenky zaznívaly od řečníků, mezi něž patřili například Luboš Dobrovský, Pavel Rychetský, Petr Pithart, Anna Šabatová a Jiří Dienstbier mladší.

K výročí byla vydána i kniha vzpomínek na Jiřího Dienstbiera.

Foto František Nerad

MÁ OSOBNÍ VEGANSKÁ* TEORIE

* Veganství je druh stravy, filozofie a životní styl spočívající v odmítnutí jakéhokoliv využívání živočichů a živočišných produktů.

Dlouho jsem přemýšlel o tom, zda mám ještě o veganství psát, ale nakonec jsem se rozhodl, že bych se rád ještě podělil o můj názor, proč je filozofický směr VEGANSTVÍ stále více a více propagován nebo lépe řečeno, proč si myslím, že VEGANSTVÍ vůbec vzniklo. Tato glosa se zároveň liší od mých předešlých tím, že je založena čistě na subjektivních pocitech namísto statistik a čísel, které mám vždy připraveny. Cílem má být inspirovat všechny zainteresované k úvahám, otázkám na toto téma, reakcím a též náhledům. Cílem tohoto příspěvku rozhodně není vzbuzovat pocity viny, ukazovat na někoho prstem a říkat, co je správné. Především chci říci: „Já to vidím takto, protože…“ a ptát se: „A jak to vidíte Vy?“. Jenom diskuse bez obviňování dle mého má šanci na to, aby ukázala veganství v takovém světle, které nebude nikomu vadit. Tak to jen na úvod. A teď pojďme na teorii.

Sám sebe se ptám: Proč si myslím, že začalo veganství? Tak úplně na začátek chci potvrdit, že jdu proti tomu, že by veganský styl byl něco jako móda současnosti, kdy se chtějí lidé něčím lišit, být něčím zajímaví atd. Pokud tak někdo uvažuje, tak není vegan. Toto můžeme vypustit. Další mylným důvodem začátku veganství dle mého názoru je určitě něco ve smyslu zdravého životního stylu tím, že si lidé odepřou maso, sýry jako hůře stravitelné pochutiny. Ani tento argument u mne nevítězí. Tak co je tedy tím pro mne pravým důvodem veganství?

Půjdu na to trochu obšírně. Vše osobně spatřuji v tom, jak se jako lidstvo vyvíjíme. Jdeme stále dopředu. Technologie, které byly in ve 20. století (faxy, mobilní telefony Motorola Startac, CD walkmany…) jsou již v prachu vzpomínek a doba běží dále. Jako dítě si pamatuji, že jsme před začátkem školy i po škole často chodili hrát fotbal, blbli jsme za domem, lezli po stromech, stavěli bunkry, na chatě jsme hráli na schovávanou a byli venku. To bylo in pro 20.století. A pokud bychom měli jít více do minulosti, tak v dobách mých babiček, dědečků lidé hráli po večerech karty u stolu, poslouchali rádio a pracovali venku na pozemku. Ta doba byla o tom, že „Jarda měl krávu“, „Pepa králíky“, „Božena slepice“, hezky se o ně starali a mohli si mezi sebou obchodovat s masem, mlékem a vajíčky v naturáliích. A ještě bych přidal to, co jsem slyšel nedávno od nejmenovaného zdroje: to, když se narodilo krávě na vesnici telátko, byl radostný zážitek, kdy se sousedé chodili dívat, jak se telátko tulí ke své mámě, hladili si ho a oslavovali jeho narození. Ano, lidé si též od té krávy vzali trochu mléka navíc i pro sebe, ale bylo vše, a to bych rád zdůraznil, transparentní a lidské. Co bylo typické pro tuto dobu byl i fakt, že pro lidi bylo svátkem jíst maso na křesťanskou neděli.

Jaký je svět dnes? Dnes se mi zdá takový virtuální. Nevidím moc dětí, které by jen tak pobíhaly bez dozoru v parku nebo blbly na hřišti. Místo, kde jsme my hráli fotbal, má dnes skvělý nový povrch, atletickou dráhu, fotbalové brány se sítí, hřiště na nohejbal, ale má to jednu nevýhodu. Nikdo si tam nehraje! 🙁 Kde jsou děti? Teď už nechci mluvit jen o dětech, ale vnímám to, jako bychom se odcizili přímému kontaktu se světem a přírodou. Je běžné pro dnešní dobu, že lidé spolu komunikují skrz mobily, píší si hromady sms zpráv, kamarádí se s lidmi, které ani nikdy neviděli na FACEBOOKu, hrají spolu síťové hry na dálku a pokud se jim opravdu stýská a chtějí toho druhého vidět, tak si dají na počítač web kameru a spustí aplikaci SKYPE. A společným vysavačem této doby je televize, která je pro bohatší část světa stále větším a větším magnetem a každodenní večerní náplní. Vynechal jsem něco?

Tato doba se vyvíjí vpřed, je velmi rychlá, ale doslova utíkáme od kontaktu s přírodou. Doba lovců skončila! Již nelovíme, již nechováme, ale konzumujeme. Kdo se dnes zajímá o to, z jaké krávy, prasete, kuřete je to maso? Člověk dnes přijde do obchodu, hodí si flákotu, sýr a mléko do vozíku a jede domu, aby večer mohl nakrmit rodinu. Hlavním atributem toho všeho je, aby to hlavně chutnalo. Pokud je spotřebitel náročnější, tak si vybírá farmářské trhy, kde občas i vidí, od koho si kupuje to mléko, šunku apod. Vidíme hesla typu: „Čerstvé suroviny“, „ověřené mléko z farmy“, „maso přímo od farmáře“, což zase získává jinou úroveň oslovení spotřebitelů a nové lákadlo.

Ale pokud se na to koukneme detailněji, tak zjistíme, že zde něco nesedí. Jako vegan jsem si začal dávat následující otázky: Jaký je původ masa? V jakých podmínkách žijí krávy, prasata, slepice, které bereme den co den z hypermarketů, supermarketů či jednot? Jak probíhá výroba mléka? A najednou se mi začaly otevírat dveře do světa, který nabízí otřesné pohledy na zubožená, den co den zneužívaná vystresovaná zvířata, která trpí v koncentračních táborech. Těm táborům se říká VELKOCHOVY. Lidstvo je začalo budovat v druhé polovině 20.století. Rostoucí poptávka po mase, mléčných produktech a vejcích způsobila spuštění velkého byznysu masného průmyslu. Nicméně aby byl zisk maximální, tak bylo třeba logicky vtlačit zvířata na co nejmenší prostor a řešením byly již výše uvedené velkochovy. Je to velký byznys, kde není důležitý fakt, že mléko krav je určené pro jejich telata, není důležitý ani fakt, že mnohá tato zvířata jsou celý svůj život zavřená v halách, nikdy neuvidí světlo a jsou často nemocná. Není důležité ani to, že většina telat mužského pohlaví je okamžitě po svém narození nelítostně deportována na jatka. Zde je podstatná hlavně kvantita a zisk. Abych pravdu řekl, tak osobně nevěřím ani farmářům nebo bio farmářům, jelikož aby se mohli uživit, potřebují také ze svých krav, prasat a slepic neustále brát.

Toto už není Svět, který býval. Už jsme si z něj začali brát více, než můžeme. Kácíme neúměrně deštné pralesy, vězníme, zneužíváme a zabíjíme zvířata. To je smutnou normou současného světa. Já tento konzum nazývám MATRIXem. To, co jsem měl možnost vidět, bylo důvodem, abych se stal veganem a snažil se z MATRIXu co nejvíce vystoupit. Je to pro mne doslova povinnost, abych se sám na sebe mohl podívat do zrcadla.

Závěrem však chci napsat něco, s čím mnozí vegani možná nebudou souhlasit, ale tak to vidím já. A od sebe také začnu. Veganem bych se nikdy nestal, kdybychom žili v době, kdy se celá vesnice raduje z narození telátka a všichni hledí s láskou na jeho kontakt s mámou. A jako rituál si čas od času od dojnice vezmou mléko pro své účely. Veganem bych se nikdy nestal, kdybychom žili v době, kdy sousedovi běhá maximálně po dvorku slepice a pár brambor vymění za vajíčka. Veganem bych se nikdy nestal, kdybychom žili v době, kdy je rituálem mít maso pouze v neděli. Má osobní veganská teorie chce tedy říci, že pokud bychom více zůstali v kontaktu s přírodou, jak jsem popsal ve výše uvedených řádcích, tak by možná ani nebylo třeba sporů konvenčně stravující se veřejnosti s vegany. Tolik veganů by možná ani nebylo. Tak to vidím. Na druhou stranu mne též uráží, pokud jsou tito lidé nazýváni ekoteroristy. Ptám se: To, že mne zajímá, jaký život měl ten vepř, z kterého je udělána panenka, je ekoteroristické? To snad ne? Nechci kázat lidem, aby přestali úplně jíst maso a živočišné produkty, nicméně považuji za nutné spotřebu těchto produktů VELMI VÝRAZNĚ OMEZIT! Protože, pokud se nevrátíme ke spotřebě živočišných produktů jako k výše uvedeným rituálům, tak to tato zeměkoule dlouho nevydrží. Dávám tomu padesát let. Touto predikcí tuto teorii uzavírám a dávám prostor pro zamýšlení, úvahy a možné reakce, jak jsem sliboval na začátku.