Pochůzka podél Klabavy

V neděli 19. 2. 2017 jsme na pozvání iniciativy Rokycany – Chceme zpět k řece diskutovali cestou podél Klabavy od Práchovny až k mostu v Soukenické ul. o možných úpravách přístupu k řece a metodou brainstormingu dospěli k podnětným a zajímavým nápadům.

Co je cílem? Vrátit řeku do života lidí a ostatních živočichů při respektování historie místa a současně obohatit vzájemné soužití.

Jaké byly návrhy asi dvaceti zúčastněných občanů? Molo na Práchovně pro krmení vodního ptactva, všeobecně rozšířit koryto řeky a pro lepší přístup k ní osadit schody, meandry na Klabavě pod jezem i pod železničním mostem (zpomalí řeku a sníží riziko dynamických účinků toku řeky při povodni), prodloužit náhon, který nyní končí u malé vodní elektrárny nad zimním stadionem, a využít ho pro napájení obnoveného Děkanského rybníčku, podchod pro pěší vedle mostů v Pražské a Soukenické ul. ad.

Úpravy povedou ke zlepšení ochrany před povodněmi – valy nebudou svírat těsně řeku, budou od ní více vzdálené, čímž se zvětší akumulační schopnost koryta řeky.

Návrhy budou předloženy městu a projektantům k posouzení.

Náhledový obrázek – zdroj: Rokycany – Chceme zpět k řece

 

Diskuse o podobě protipovodňových opatření v Rokycanech

Máte zájem zúčastnit se komunitního plánování o podobě veřejného prostoru v Rokycanech?
Iniciativa „Chceme zpět k řece“ zve veřejnost na diskusi o podobě protipovodňových opatření v Rokycanech přímo v terénu.  Na základě nedávné schůzky členů iniciativy se zástupci města Rokycany a investora akce (státní podnik Povodí Vltavy) zveme vás, jakožto zástupce dotčené veřejnosti, na plánovací schůzku podél Klabavy a Holoubkovského potoka.  Předmětem bude projít úseky dotčené plánovaným projektem protipovodňové ochrany v Rokycanech – tzn. od Práchovny k soutoku a zpět podél Holoubkovského potoka ke skautské louce – a společně prodiskutovat naše a vaše názory na budoucí podobu protipovodňových úprav, resp. řeky a jejího blízkého okolí.
Výsledné návrhy, názory a postřehy sepíšeme jako jednotný seznam požadavků, které budou předány přímo investorovi projektu, tedy Povodí Vltavy, k posouzení a zapracování do projektu. Máte tak jedinečnou možnost, aby se vaše názory a přání o podobě věřejného prostoru řeky dostaly přinejmenším na stůl investora akce.

Kdy: 19.2., 15:00
Kde: sraz na Práchovně u dětského hřiště.
K dispozici budeme mít aktuální mapy s vyznačením pozemků města, povodí nebo soukromých parcel včetně vyznačení vedení inženýrských sítí. Na základě pozemkových situací budeme také diskutovat případné návrhy úprav současného projektu, který pracuje prakticky pouze se stavbou zdí na břehové čáře a úplným znepřístupněním koryta Klabavy i Holoubkovského potoka. Těšíme se, že se zapojíte do diskuse o podobě vašeho města.
Iniciativa CHZkŘ.

PLANETA OPIC V OHROŽENÍ III – KRÁVY

Když jsem psal před skoro dvěma roky první díl glosy PLANETA OPIC V OHROŽENÍ, tak jsem si myslel, že jsem snědl veškerou moudrost a byl jsem přesvědčen, že právě palmový olej je ten hlavní zabiják deštných pralesů. Ano, ta pochutina, která je skoro v každé sladkosti, kosmetice, pracím prášku a díky které primáti, šelmy aj. každý den v důsledku ničení těchto lesů vymírají. A to, že mne deštné pralesy stále tak zajímají, je bohužel fakt. Den co den si ničíme pralesy, které pojímají nejméně 50% všech druhů živočichů a zvířat na této planetě.

Pak přišel druhý díl vztažený k biopalivům, který měl varovat proti neomezené spotřebě těchto pseudoekologických paliv, jejichž používání vede ještě k většímu odlesňování deštných pralesů. Přeci jen omezení spotřeby palmového oleje je pro konečného spotřebitele mnohem více transparentnější a jednodušší než omezení biopaliv, jelikož konečný spotřebitel tankuje pohon do auta a není sto odhalit, do čeho se biopaliva přimíchávají. Biopaliva mohou znamenat rychlý konec deštných pralesů! A opět je v tom systém. Peníze, peníze a zase jenom peníze. To jsem doslova citoval to, co jsem napsal v druhém díle glosy se stejným tématem už skoro před rokem. V tu chvíli jsem byl opojen pocitem dokončeného tvaru.

A co dnes? Teď a tady? Máme únor 2017. Zase se nějaké věci v mém vidění světa posunuly dopředu, postoupil jsem o trochu dále a zároveň blíže svému středu, alespoň věřím. Vidím zde další a dokonce ještě větší nebezpečí než v předchozích dvou dílech. Krávy. Ano, slyšíte správně. Hodně mám toto nebezpečí spojeno s tím, že od června 2016 jsem se stal veganem. Je možné a nechci to zastírat, že si to beru moc osobně a není to třeba tak žhavé jako netransparentní biopaliva, nicméně abych teď a tady měl zase na nějakou dobu pocit dokončeného tvaru, tak mi dovolte zde napsat zase pár řádku ke kravám. Pojďme na to.

Celý příběh začíná u filmu Cowspiracy – Klíč k udržitelnosti, který si dává hlavní otázku a to, proč tak velké organizace jako GREENPEACE nebojují především pro omezení živočišné výroby, když dle OSN je nejvýznamnějším znečišťovatelem planety a zároveň největším zdrojem skleníkových plynů právě živočišná výroba, tedy produkce masa, mléka a vajec. Ví se to, ale nemluví se o tom. Proč? Nechci zde vyprávět děj celého filmu, nicméně to byl první zářez, aby to vůbec začalo ve mně pracovat. Poté u mně nastala fáze zájmu sledovat, v jakém prostředí je o krávy pečováno a namísto iluzivní naivní představy, kterou můžete vidět na níže uvedeném snímku, se mi dostalo odpovědi v podobě reálného snímku na dalším níže uvedeném snímku. A dovolil jsem si obrázky i dle tohoto zjištění pojmenovat.

TOTO JE SNÍMEK PRO PRODEJCE MLÉKA

 

 

 

 

 

TOTO JE REALITA!

Cílem této glosy není zde ukazovat praktiky, které jsou páchány na těchto nevinných zvířatech. To jsem již psal v glosách předešlých. Spíše pojďme do další fáze příběhu.

Nedávno se mi dostala do rukou příručka s názvem MENU PRO ZMĚNU, kde na jedné z posledních stran je statistika v podobě ekologické stopy potravin a jednoznačně na prvním místě je uvedeno, že na 1kg hovězího masa je zapotřebí 15 500 litrů vody, 7,9m2 využité půdy a 6kg krmiva! Pokud budeme počítat, že z krávy máme cca 400kg masa, tak to máme 3160m2 využité půdy. Tato rozloha odpovídá cca polovině fotbalového stadiónu a to se jedná o jednu krávu!

Zdroj této statistiky pochází od významné mezinárodní charitativní organizace OXFAM sdružující třináct národních organizací zaměřených na odstranění chudoby a nespravedlnosti ve světě. Zhrozil jsem se při pomyšlení takových energetických výdajů na kilo „flákoty“, ale zároveň se zamyslel: Krávy potřebují něco jíst, potřebují se krmit. A kde vzít tolik krmiva? Když jsem začal hledat odpověď na tuto otázku na internetu, tak mne zaujala informace ze zdroje NÁŠ CHOV – viz zde, kde je konstatováno, že mezi nejvýznamnější zdroje proteinů v krmivech pro krávy je třeba počítat především se SÓJOU, která se dováží. Odkud se sója dováží? Když jsem si tuto otázku položil, tak jsem měl možnost otevřít dokument Hnutí Duha směrem k dovozu a vývozu potravin v ČR, kde se píše, že podstatnou část krmiva představuje sója pěstovaná v Jižní Americe, konkrétně Brazílii, Argentině…A už pomalu míříme k cíli, jelikož konkrétně v Brazílii se sója pěstuje na území amazonského tropického deštného pralesa, který měl dříve celou rozlohu 5 500 000 km2. Na pěstování sóji je třeba velkých osevních ploch, nicméně deštné pralesy tomu brání a tak se kácí. Zde je však naše planeta ještě více v ohrožení, jelikož poměr odlesněných ploch pralesů kvůli palmovému oleji vůči odlesněným plochám pralesů kvůli pastvinám pro hospodářská zvířata a polím se sójou do jejich krmiv je následující:

Na obrázku níže jsou uvedeny akry. Pro vysvětlení 1akr = 4 047m2 a můžete na něm vidět, kolik se vykácelo deštných pralesů kvůli palmovému oleji na levé straně a kvůli hospodářským zvířatům na straně pravé! Zdroj: Mongabay

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jinak z toho grafu jasně vyplývá, že kvůli krávám, jako hlavnímu zastupiteli hospodářských zvířat, se vykácí cca 5x více plochy deštných pralesů než díky palmovému oleji!

Jinak pokud jsem dobře počítal , tak 136 000 000 akrů zdevastované plochy díky hospodářským zvířatům odpovídá jedné desetině rozlohy amazonského deštného pralesa! Ničíme si přírodu den po dni a následky chování nás jako lidstva už teď má NEVRATNÉ následky pro budoucnost naší planety. To, jak kácení deštných pralesů narušuje ekosystém, jsem již psal v předchozích dílech, nicméně tato glosa je především o tom největším zabijákovi deštných pralesů, a tím jsou krmiva pro hospodářská zvířata a plocha pro hospodářská zvířata samotná!

A co by mělo tedy výzvou pro nás? Výrazně omezit konzumaci živočišných produktů! Od hovězího masa počínaje až po mléčné výrobky konče. To je samozřejmě výzva pro všechny ty, co se nechtějí vzdát konzumace masa či mléčných produktů. Tímto příspěvkem nechci rozhodně nikoho nutit, aby přešel na veganskou stravu i přes fakt, že ji určitě doporučím, nicméně jde o varování směrem k tomu, že naše planeta umírá a pokud to půjde tímto způsobem dále, tak za třicet, čtyřicet let bychom zde mohli všichni chodit snad už jen v plynových maskách. A teď budu citovat jednu výzvu: „A pokud to nechcete udělat kvůli sobě, myslete na budoucí generace, tedy případně i vaše děti“.

Planeta opic je v ohrožení ….palmový olej, biopaliva a živočišné produkty…umírá! Budeme na tom společně pracovat a nebo si budeme užívat našich MATRIXů a necháme to být?

Daňová optimalizace jako sebevražda svobodné společnosti

Britské Listy: „ve středu 2. 2. 2017 jsem na Radiožurnálu po poledni poslouchal analytičku Janu Klímovou, která líčila, jak bylo možno se ještě před pár lety vyhnout daním: nakoupit spoustu akcií, z nichž každá měla hodnotu jedné koruny, a tedy při přepočtu daně z jedné koruny za jednu akcii se daň zaokrouhloval na nulu – a jak víme, i miliarda krát nula je nula.“ – Dodávám – jen mě napadá, co s tím měli ti chudáci práce – každou akcii za korunu zaknihovat. Více zde.

Nekuřáctví je moderní

Alespoň na základě včerejšího schválení t.zv. protikuřáckého zákona v Senátu. Ve skutečnosti je to zákon o nekouření ve veřejných prostorách.

Ze všech diskusí o zákoně mě zaujal argument jedné kuřačky, která se chce kouření zbavit a doufá, že se jí to povede díky zákonu. Ona totiž při každé návštěvě podniku, kde se kouří, nevydrží, a ke kouření se vrací.

Těším se společně s ní na červen 2017, odkdy bude v restauracích čistý vzduch.

Bioplynová stanice – nic nereálného

Možná, že jste ji viděli – komplex staveb, jimž vévodí ty ve tvaru kuželovitého stanu. V Kněžicích, v Kardašově Řečici a jinde. Vyrábí teplo a elektřinu z místních zdrojů. Náklady na energeticky soběstačnou obec byly v Kněžicích 100 mil. Kč, ale návratnost je 15 let, což se bohatě vyplatí.

V Kněžicích tak dodávají devadesáti procentům občanů (těm, kteří se připojili) nejlevnější teplo v celé republice, v obci je čistý vzduch. Další výhody nebyly nejprve patrné, ale – při zpracování mokrého odpadu získají tekuté hnojivo, které používají na polích a tím zadržují v krajině 23 tisíc krychlových metrů vody.

Jejich dalšími plány jsou rozšíření výroby i pro sousední obce, které tak nebudou muset stavět čističky odpadních vod, tepelně rozkládat komunální odpad pyrolýzou, investovat do fotovoltaiky.

Nechte se inspirovat!

Zdroj: Magazín Greenpeace, Zima 2016

Je zima

Tak nás navštívila zima, po které mnozí toužili, jen motoristé pláčou (jako vždy) a spěchají ve svých rakvích plnit plán nejméně dalších pětiset mrvých na silnicích i v příštím roce.

Děti se radují, sněhu je dost nejen na sněhuláky, ale i na bobování (dříve sáňkování). Těm kteří holdují běžkám, se nabízí vyběhnout na pláně kolem Rokycan – pěkné jsou pod Žďárem, nebo pod Čilinou. Běhat se dá i v městských parcích. Pokud by se nám zima takto vracela častěji, možná by stálo za to, aby město zakoupilo (nebo si zapůjčilo) sněžný skútr a frézovalo jím lyžařskou stopu.

Určitě je lepší trávit zimu aktivně trochu dál od města, zvláště když se halí do smogu od topidel spalujících uhlí.