Ke čtyřem říčním pramenům

Původní záměr navštívit pramen řeky Ohře v německém pohoří Smrčiny (Fichtelgebirge) se postupně rozšiřoval, až náš cestovní plán obsáhl čtyři řeky.  Cestovali jsme vlakem přes Cheb do Marktredwitz a odtud na kolech podél řeky Rezlavy (Röslau) do Tröstau. Původně jsme měli vystoupat až k jejímu pramenu, ale dali jsme přednost pramenům Náby (Fichtelnaab) a Bílého Mohanu (Weisser Main) na úbočí Ochsenkopfu.

Od jezera ve Fichtelbergu jsme, posíleni výbornou gulášovkou, přijeli nejprve k pramenu Náby.

Nedaleko od něj jsme po 1,3 km nalezli ve výšce 922 m n. m. pramen Bílého Mohanu.

Poté jsme poprvé během cesty významně klesali do 745 m n. m. k hlavní silnici od Trostau a odtud zahájili výstup na horu Schneeberg 1051 m n. m. (na přání kolegy Vládi).  Během stoupání bylo ještě možno ve výšce 950 m n. m. odbočit k 600 m vzdálenému pramenu Rezlavy.  Na vrcholu je z malé rozhledny jako na dlani vidět Ochsenkopf a také rekreační město Weissenstadt na Ohři. Vedlejší vojenská stanice s mohutnou věží se jeví jako opuštěná. 

Zbývá nám dnešní třetí pramen a tím je pramen Ohře na úbočí Schneebergu. Po trvalém klesání ho objevujeme na malé odbočce ze silnice ve výšce 769 m n. m. Na kamenech jsou vyryta jména měst, kterými řeka protéká. Uprostřed pramení Ohře. 

Zbývá nám už jen sjet do cíle dne a tím je příjemný ubytovací hostinec v Kornbachu. Ujeli jsme kolem 60 km.

Druhý den už nás čeká pramen Sály (Saale) 724 m n. m. na úbočí Grosser Waldsteinu.

Z jeho vrcholu se navracíme podél řeky Ohře od Weissenstadtu až do Chebu, kam přijíždíme po hezkém putování rozmanitou krajinou v 17:30 hod.

Ještě malé ohlédnutí na Schneeberg.

Mapka části našeho putování. Body: 3 pramen Náby, 4 pramen Bílého Mohanu, 6 Schneeberg , 7 pramen Ohře , 10 pramen Sály.

Foto Vladimír Ježek.

 

Historický můstek zbaven náletů

Historický můstek  z roku 1786 na bývalé Královské cestě byl na základě iniciativy Antonína Veverky zbaven náletů. Dík patří pracovníkům Odboru rozvoje města v čele s vedoucím Jiřím Hladem.

Můstek, blízko přejezdu tratě pod starou silnicí Rokycany – Ejpovice, bude možno v budoucnu zařadit mezi turistické zajímavosti Rokycanska.

Foto Petr Hlávka

 

Československo – to nestačí

Vzpomínáme státu, který vznikl jak spontánně lidovými aktivitami, tak politickými aktivitami dne  28. 10. 1918 a zanikl k 31. 12. 1992 bez lidových aktivit (bez referenda), jen politickými aktivitami.

Rozčarování z rozdělení a z následného divokého kapitalismu mezi lidmi přetrvává a tak dnešní oslavy státu, který již neexistuje, jsou vnímány rozpačitě. Podle některých bychom měli slavit jen vznik státu před sto lety.

Dle mého je to málo, měli bychom si klást otázky po budoucím směrování státu – zda budeme pokračovat jako černí pasažéři Evropské Unie, nebo budeme aktivními občany Unie, v duchu humanismu a spolupráce.

Kladu píseň na Tvůj práh

V pátek 25. května 2018 jsme se rozloučili s Evou Královou, autorkou ideového návrhu rozhledny na Kotli u Rokycan, která zahynula ve věku nedožitých 32 let nikoliv z vlastní viny při automobilové nehodě.

Eva byla všestranná umělkyně, výtvarnice a hudebnice. Začínala s námi v kapele Pěttet v roce 2004. Tvořily zprvu s Andreovou Benedovou duet a každého na první poslech zaujaly svou muzikálností a barvou hlasů.

Od interpretace lidových písní, písní V+W a autorských písní svého otce,  postupně Eva přešla k aranžování písní a k rocku a jazzu, naposledy k interpretaci španělských a portugalských písní. Tvořila i vlastní skladby, jedna z nich, zaměřená na záchranu oceánů, zazněla i při pohřebním obřadu.

Milá Evo, „kladu píseň na práh Tvůj“ jsi zpívala se mnou v mé písni Lásko. Kladu také vzpomínku na práh Tvůj.

Debata o zrušení karenční lhůty

Je nejvyšší čas prozradit, zda karenční lhůta, t.j. tři dny, kdy nedostáváte v nemoci žádný plat vedla ke zlepšení zdravotního stavu naší populace, nebo jen nafoukla peněženky zaměstnavatelů.

Je mi líto, že zní argument lékařů, že se zvýší již tak vysoký počet návštěv lidí ročně u lékaře (12), aniž by tito zároveň uvedli, že za to jistě může naše znečištěné životní prostředí – například dýcháme čtvrtý nejznečištěnější vzduch v EU.

Komunální volby

Na podzim nás čekají v Rokycanech, stejně jako po celé republice, komunální volby. Příležitost pro zapojení širšího spektra názorů občanů na řízení města, na jeho vývoj. Členové Klubu Svobodných demokratů Rokycany budou kandidovat v rámci sdružení Pro naše Rokycany.

Nejprve nás čeká bilance, co se podařilo v uplynulém volebním období, poté sestavení nového volebního programu a kandidátky.  Ta při každých volbách doznává změn a pozitivní je, pokud se na ní představí mladí lidé, protože ti vždy přinášejí nové myšlenky.

Čekají nás jistě diskuse o kvalitě života a dopravní situaci ve městě, o tom, jakou prioritu dát stavbě nové tělocvičny společné pro ZŠ TGM a ZŠ Ulice Míru nebo rekonstrukci Sokolovny/stavbě Sokolovny ad.

V říjnu pak voliči rozhodnou, kdo zasedne v novém městském zastupitelstvu a kdo se stane starostou. Město si zaslouží modernizaci.

Rokycanská Sokolovna – věc veřejná

Rokycanská sokolovna je uzavřená kvůli dřevomorce ve střeše a stropech, restaurace od ledna 2017 bez nájemce, fungující tělocvična v přístavbě, kde probíhají cvičení včetně přípravy na slet,  je již týden zavřená kvůli havárii kotelny.  Město převzalo 1. března 2018 budovu (movitý i nemovitý majetek) od TJ Sokol i s dluhy a nyní řeší, co s budovou dál.

V úvahu přicházejí tři možnosti: nejnutnější oprava a zprovoznění, kompletní rekonstrukce nebo demolice a následně výstavba nové budovy.

V republice je 1200 sokoloven a jak píše Vladimír Klepáč 10.3. 2018 v Právu,   téměř všechny potřebují mnohamiliónovou investici. Cituje architekta Michala Doležela, že „šanci přežít mají sokolovny jen v případě,  že se znovu stanou v první řadě komunitními centry, v nichž se budou střídat rekreační sportovci s divadelníky, amatérskými tanečníky, muzikanty, pořadateli plesů, hodů a různých oslav.“

Zdali takovému zadání vyhoví rokycanská sokolovna, je otázka, které bychom se chtěli věnovat.

 

Časovaná bomba exekuce se týká více lidí

Pohroma, kterou zavinil děravý právní řád (možnost, aby dluh o pár stovkách  narostl podvody na desetitisíce), nízká finanční gramotnost lidí a chamtivost soukromých exekutorů, se prý týká více jak osmi set tisíců lidí postižených exekucí. Ve skutečnosti se týká více lidí – vždyť mnohdy jde o rodiny, které trpí exekucí svého člena! A to je skutečná časovaná bomba!

Poetické a politicky angažované písně Jiřího Smrže

Ve středu 24. 1. 2018 nás v Rokycanech potěšil svými písněmi Jiří Smrž, držitel ceny Anděl za rok 2013 v kategorii Folk & Country. Skvělé písně věnované například ukrajinským kamarádům, Bulatu Okudžavovi, Marnosti a píseň o Iráku reagující na naši současnost stejně jako čerstvá Modlitba (nejde o přesný název)  – to jsou jen namátkou písně které vás dokážou zaujmout jak po textové a interpretační stránce, stejně tak Smržovou energicky pojatou technikou hry na akustickou kytaru. (Foto Miroslav Tauš)

Svoboda a demokracie má své černé pasažéry

Oslavy 17.  listopadu můžeme rozdělit na ty vzpomínající utrpení Jana Opletala a  studentů v r.  1939 způsobené německými fašisty a na oslavy sametové revoluce, která v roce  1989 svrhla komunisticko/byrokratickou diktaturu a otevřela nám cestu ke svobodě.

Znám hodně lidí, kteří se po roce 1989 věnovali politice, někteří z čistě idealistických pohnutek pomoci společnosti dospět k demokracii, jiní z prospěchářských důvodů. Ti idealisté pomalu odcházejí, aniž by mnozí z nich měli následovníky – ideje v politice, zvláště v naší společnosti, kde jsme se naučili vše převádět na peníze, moc netáhnou. Ti prospěcháři se o své následovníky nemusejí obávat – o koryto je vždycky zájem.

Korytáři jsou černými pasažéry. Nejde jim o demokracii, ale jen o svobodu pro jejich kapitál, který umísťují nejraději do daňových rájů, svobodu zacházet se svými zaměstnanci jako s nevolníky a svobodu obcházet zákony.  Odvádějí pozornost od svých aktivit podněcováním rasové a náboženské nenávisti.

Bohužel neklademe těmto praktikám dostatečné zábrany občanskými aktivitami (o politických stranách nemluvě) tam, kde selhává  zákonodárná, soudní a výkonná moc státu. Kde kvete korupce, kde se opět stávají někteří „rovnější“ než ostatní.

Naštěstí zaznívá od mladé generace – naposledy dnes 17. 11. 2017 na Albertově: „když se nám něco nelíbí, tak to změňme.“ Vytrváme?