Svoboda a demokracie má své černé pasažéry

Oslavy 17.  listopadu můžeme rozdělit na ty vzpomínající utrpení Jana Opletala a  studentů v r.  1939 způsobené německými fašisty a na oslavy sametové revoluce, která v roce  1989 svrhla komunisticko/byrokratickou diktaturu a otevřela nám cestu ke svobodě.

Znám hodně lidí, kteří se po roce 1989 věnovali politice, někteří z čistě idealistických pohnutek pomoci společnosti dospět k demokracii, jiní z prospěchářských důvodů. Ti idealisté pomalu odcházejí, aniž by mnozí z nich měli následovníky – ideje v politice, zvláště v naší společnosti, kde jsme se naučili vše převádět na peníze, moc netáhnou. Ti prospěcháři se o své následovníky nemusejí obávat – o koryto je vždycky zájem.

Korytáři jsou černými pasažéry. Nejde jim o demokracii, ale jen o svobodu pro jejich kapitál, který umísťují nejraději do daňových rájů, svobodu zacházet se svými zaměstnanci jako s nevolníky a svobodu obcházet zákony.  Odvádějí pozornost od svých aktivit podněcováním rasové a náboženské nenávisti.

Bohužel neklademe těmto praktikám dostatečné zábrany občanskými aktivitami (o politických stranách nemluvě) tam, kde selhává  zákonodárná, soudní a výkonná moc státu. Kde kvete korupce, kde se opět stávají někteří „rovnější“ než ostatní.

Naštěstí zaznívá od mladé generace – naposledy dnes 17. 11. 2017 na Albertově: „když se nám něco nelíbí, tak to změňme.“ Vytrváme?

Zaostalý stát

Před volbami se toho hodně naslibuje a maže se lidem med kolem huby. Například, jak jsme vzdělaný a technicky vyspělý stát a že si sami vystačíme bez „Bruselu“ a přistěhovalců . Tomu je třeba oponovat:

V Rakousku je ročně podáno desetkrát více patentů nežli u nás, v Nizozemsku jen z patentových práv získávají ročně stejný příjem jako je celý příjem českého státního rozpočtu (zdroj Sdělovací technika).

Jak uvedl Český rozhlas Dvojka dne 14. 10. 2017, ve vyspělých státech je průměr vysokoškolsky vzdělaných jedinců, kteří vystudovali v jiných zemích, 30 % a u nás pouhých 1,5%. Přičteme – li k tomu alarmující stav českého odborného školství (nejen v podfinancování a  úrovni, ale i v motivaci studentů vyjíždět za zkušenostmi do zahraničí – přitom z „Bruselu“ přicházejí peníze na studentské stáže a výměny), je nasnadě, že to bude kromě nesprávného sebeuspokojení příčina zaostávání a že si nevystačíme se „šikovnýma českýma ručičkama.“

Měli bychom se více otevřít světu a vytvářet podmínky pro příchod odborníků z jiných zemí. Na rozdíl od investičních pobídek, které se přelévají ve formě kapitálu do daňových rájů a odsuzují nás do zakonzervované temné role montoven a skladů.

 

Nekuřáctví je moderní

Alespoň na základě včerejšího schválení t.zv. protikuřáckého zákona v Senátu. Ve skutečnosti je to zákon o nekouření ve veřejných prostorách.

Ze všech diskusí o zákoně mě zaujal argument jedné kuřačky, která se chce kouření zbavit a doufá, že se jí to povede díky zákonu. Ona totiž při každé návštěvě podniku, kde se kouří, nevydrží, a ke kouření se vrací.

Těším se společně s ní na červen 2017, odkdy bude v restauracích čistý vzduch.

Bioplynová stanice – nic nereálného

Možná, že jste ji viděli – komplex staveb, jimž vévodí ty ve tvaru kuželovitého stanu. V Kněžicích, v Kardašově Řečici a jinde. Vyrábí teplo a elektřinu z místních zdrojů. Náklady na energeticky soběstačnou obec byly v Kněžicích 100 mil. Kč, ale návratnost je 15 let, což se bohatě vyplatí.

V Kněžicích tak dodávají devadesáti procentům občanů (těm, kteří se připojili) nejlevnější teplo v celé republice, v obci je čistý vzduch. Další výhody nebyly nejprve patrné, ale – při zpracování mokrého odpadu získají tekuté hnojivo, které používají na polích a tím zadržují v krajině 23 tisíc krychlových metrů vody.

Jejich dalšími plány jsou rozšíření výroby i pro sousední obce, které tak nebudou muset stavět čističky odpadních vod, tepelně rozkládat komunální odpad pyrolýzou, investovat do fotovoltaiky.

Nechte se inspirovat!

Zdroj: Magazín Greenpeace, Zima 2016

Je zima

Tak nás navštívila zima, po které mnozí toužili, jen motoristé pláčou (jako vždy) a spěchají ve svých rakvích plnit plán nejméně dalších pětiset mrvých na silnicích i v příštím roce.

Děti se radují, sněhu je dost nejen na sněhuláky, ale i na bobování (dříve sáňkování). Těm kteří holdují běžkám, se nabízí vyběhnout na pláně kolem Rokycan – pěkné jsou pod Žďárem, nebo pod Čilinou. Běhat se dá i v městských parcích. Pokud by se nám zima takto vracela častěji, možná by stálo za to, aby město zakoupilo (nebo si zapůjčilo) sněžný skútr a frézovalo jím lyžařskou stopu.

Určitě je lepší trávit zimu aktivně trochu dál od města, zvláště když se halí do smogu od topidel spalujících uhlí.

Svlékání do naha, odebírání peněz, rozdělování rodin – i to může vést k radikalizaci

V Itálii zastřelený terorista, který spáchal atentát v Berlíně,  se dle zpravodaje ČT v Itálii také podílel na zapálení uprchlického tábora. Atentát v Berlíně vyvolal v Česku opětovnou vlnu nenávisti k přijímání válečných uprchlíků. Shrňme – úmysl Daeše poštvat lidi proti uprchlíkům se daří nejlépe ve střední Evropě.

Nejsou policisté hlídající vánoční trhy po celé republice, spíše než ochranou našich obyvatel, vyjádřením černého svědomí ministra Chovance z toho, jaké důsledky může mít drsný přístup k uprchlíkům na našem území: svlékání do naha, odebírání peněz, rozdělování rodin?

Ve vánoční době se lidé dojímají nad jesličkami, ale nejlépe pokrytectví těch, kteří současně nenávidí uprchlíky, vystihla akce Studentského hnutí za solidaritu, kteří postavili na Náměstí Republiky „Vlastenecký betlém.“ V něm chybějí uprchlíci Marie, Josef a Ježíš a Arabové a Židé – skupiny lidí, kteří jsou v Česku nenávidění.

Foto www.a2larm.cz

 

Návrat k řece

Mladí lidé, sdružení v iniciativě Chceme k řece, vytvářejí svou občanskou aktivitou tlak na úředníky i volené zástupce v městském zastupitelstvu Rokycan: chtějí mít lepší přístup k řece a s ním i rozšířit úzké koryto Klabavy stěsnané ve středu města tak, že se v případě povodní rozlévá do přilehlých ulic.

Ne vždy nachází jejich snaha pochopení a tak někteří občané bydlící u řeky chtějí, aby „voda co nejrychleji odtékala z města,“ tedy opak pozitivních příkladů z Vlašimi, Hostivic a Plzně, jak je předvedli odborníci pozvaní na listopadovou besedu v Trianě. Moderní „návrat ke kořenům“ spočívá v obnovení zákrut a tůní, zpomalení řeky a přiblížení jí lidem. Taková řeka i daleko méně škodí povodněmi a je jedním z nejčastěji vyhledávaných odpočinkových míst – například tak představila řeku Isar v Mnichově prof. Klára Salzmann z ČVUT Praha.

V Rokycanech je příkladem moderního přístupu k vodě park u Rakováčku a uvidíme, jak se bude vyvíjet snaha aktivistů vytvořit něco podobného i na Klabavě v centru města.