Lidské zdroje ve školství a principy odměňování učitelů

Vláda má nový vysoký úřad pro ?lidské zdroje?. Stejné slovní spojení nalezl každý , kdo se prokousal se závějemi slov v ?Bílé knize? – akčním dokumentu Ministerstva školství, mládeže a tělesné výchovy . Krčí se stydlivě vedle slova ?personální?. Je vyvěšeno i na internetu (www.msmt.cz).

V češtině termín ?řízení lidských zdrojů? působí nepřirozeně, ačkoliv by tomu časem mělo být v porovnání s neosobní ?personalistikou? a bývalými ?kádrovými odděleními? naopak.

Byrokratické struktury krajského zřízení a státem vnucovaná právní subjektivita škol a zařízení jdou proti duchu mezinárodních konceptů lidských zdrojů. Ty předpokládají úzkou spolupráci se zaměstnancem jako individualitou, nové definování kvalifikace při využívání širších a pružnějších způsobilostí (kompetencí) lidí. Čím jsou organizace menší, tím bývá situace zaměstnanců horší. Pravděpodobně zde např. nikdo neví, v kolika školách dnes už vůbec neexistují odborové organizace a proč a jak to souvisí s pravomocemi ředitelů škol a zařízení.

Nejen ve školství se změnily role a očekávání všech partnerů uvnitř i vně rozhodovacích a sociálních procesů a i tradiční odborové a profesní organizace mají novou, obtížnou pozici. To zdá se v tichosti a takticky pochopily i ?staré? školské odbory, ale zřejmě to zatím nedochází mladým kohoutkům, kteří založením ?nových? a ?konkurenčních? odborů na už zastaralém principu ?síla proti síle? chtějí nyní získat hegemonii ve školním kurníku.

Učitelstvo za 1. republiky patřívalo k dobře situované střední vrstvě. Odcházelo do důchodu s celým služným. Zakrývat tento fakt znamená pokračovat v pokrytectví, které ve školství začalo po únorovém převratu, kdy zapomenutý aktivista Koubek, co osobně vyhodil z úřadu ministra školství Jaroslava Stránského, na povinných učitelských shromážděních hřímal, že si učitel za 1. republiky nemohl koupit ani boty. Možná, že o tomto životním úkonu leckterý kantor-muž přemýšlí až teď, a bez vietnamských trhovců by sebe a děti neobul.

Dnes je situace všech školských zaměstnanců úplně jiná a extrémně diferencovaná. Od listopadu 1989 se rozevírají nůžky mezi učiteli a liniovými manažery (např. řediteli škol, poraden, ústavů atd.) a vyšší školskou byrokracií na všech úrovních státní a veřejné správy. Školský establishment neúnosně zbytněl. Stále přibývají další podivné právní subjekty, které velmi rafinovaně parazitují na rozpočtu školské kapitoly rozpočtu.

O sociologické situaci učitelstva , na rozdíl od Polska, Velké Britanie nebo USA, víme velmi málo. Obdobně rozsáhlá šetření se pokusil udělat v 60. letech jen bývalý režim, zde pracují a publikují jen jednotliví badatelé. I pro školství při tom platí standardní hvězdice vztahů pro řízení lidských zdrojů, kde na jednom vrcholu je dosahovaná úroveň platu, a na dalších stejně významné ukazatele: Pravidla kariérního postupu v zaměstnání, sociální klima ve školách, jistoty zastřešené silnými odbory, profesní prestiž podepřená komplexem výhod (tzv sabbatique a benefity – např. přístup k telefonu, internetu, ke stážím a studijním, zdravotním, tvůrčím a rodinným dovoleným, doškolování, tréninky atd.).

Nejsou to úplné novinky – mnohé z toho znalo už staré Rakousko. Řada literárních a vědeckých děl (např. Aloise Jiráska) by jinak vůbec nikdy ani nevzniklo. Národní ambice jsou při tom velmi odlišné i v současné Evropě. Z dnešního Skotska je dostupný auditorský inspekční manuál, který např. podrobně zkoumá ?étos školy?. Zkuste s ?étosem školy? vyrukovat zde a pokud učíte, řídíte nebo inspektorujete skončíte nejspíš s kariérou. Noví šéfové ?lidských zdrojů? by se proto měli věcněji konfrontovat s ?maličkostmi?, které nejsou v naší školské tradici zas tak ?nové?.

Jsou tu ještě zásadnější problémy : Např. proč byrokratizace školství typická pro bývalý režime, neustupuje, a stupňuje se? Proč ji průběžně provázejí efekty nedůvěry, závisti a šikanování kantorů? A je spousta dalších otázek!

Dříve ve školství neexistovala dovolená pro učitele ze zákona a vystačilo se zásadou, že učitel má volno, když se ve škole neučí. Nikomu to nevadilo. Učitel neměl ?přípravný týden? na konci srpna. Diskuse o ?úvazcích učitelů? , o ?přímé? a ?nepřímé? výchovné práci, a ?zda nám ti učitelé vůbec pracují dost hodin?, přišly se socialismem.

Do té doby ovšem nebyly ani ?pětiletky?, ani úderníci. Předseda odborů Antonín Zápotocký, pak druhý ?dělnický president? a spisovatel, volal po skončení ?komedie se svátky?. I teď ale mají učitelé volna čím dál méně a i o něm žijí v obavách , co je zase čeká ve škole. I někteří novináři jako by ztratili soudnost. Oblíbený velký deník nedávno zveřejnil článek s diskreditačním nadpisem: ?Čeští učitelé mají volna dost?. Jak ale v takové atmosféře možné pracovat tvořivě, vymýšlet si nové učební programy ?z vlastní z hlavy?? Kdy, jak a kde si mají kantoři doplňovat kvalifikaci, za co mají nakupovat drahé knihy? O volném přístupu na internet nemůže být většinou řeč. Po deseti letech a hodinu po dvanácté se nyní z milosti státu učí základům počítačové gramotnosti a je z toho jednak ostuda, jednak humbuk.

Shrnujeme: Znovu se tu nyní nepoučeně a velmi primitivním až vulgárním, agresivním slovníkem mluví o nízkých učitelských platech. Je bohužel skutečností, že existenční i finanční motivace učitelstva byla dříve lépe propracovaná. Byla vázána na věk, klasifikaci, kvalifikaci a na místo působení. Být ustanoven učitelem nebylo jednoduché jako dnes.

Po zkoušce učitelské způsobilosti teprve následovalo jmenování učitelským čekatelem a pak učitelem. Definitiva se týkala ustanovení na konkrétní škole, podle místa. Pro učitele byla systemizace (tzv. ?definitiva?) motivací, aby se povolání věnoval jako poslání, vážil si ho a žil bez existenčních úzkostí a stresů.

Někteří odborní učitelé základních škol byli velmi zvídaví a tvůrčí a postupně získali několik nebo dokonce všechny odbornosti. To bylo na druhé straně pro provoz školy výhodné, ale záleželo to především na píli, schopnostech a dovednostech kantorů.

Všichni byli placeni podle tarifního platu stanoveného zákonem, v platu nebyla pohyblivá část. Pouze řídící učitelé a ředitelé měli příplatky! Důležité pro kantorský rozpočet bylo i činovné podle místa. To muselo odpovídat finančním nákladům na bydlení, stravování a cestování. Proto bylo tehdy na vesnici nižší než ve městě a nejvyšší zas v Praze a dalších velkých městech. Bylo to hodně peněz. Vypočítávalo se podle počtu obyvatel. Na důchod si většina učitelů a učitelských dvojic dokázala nastřádat na pěknou vilku, a už před válkou učitelé často jezdili v autech. Zejména magistrát města Prahy byl k učitelstvu velkorysý. Připlácel učitelům k platu stanovenému zákonem. Bralo se dvakrát za rok a k Vánocům ještě tzv. rybné. Obdobně připlácel učitelům, ředitelům a inspektorům na Moravě arci-vykořisťovatel Tomáš Baťa.

Systém odměňování zaměstnanců z hlediska náročných požadavků na řízení lidských zdrojů v moderních organizacích musí být přitažlivý, spravedlivý a jasný. Všechny nové koncepce odměny za práci dnes jako v minulosti zahrnují pestřejší škálu i nepřímých (posunutých) a nepeněžních sociálních i etických stimulů.

Moderní koncepty řízení lidských zdrojů počítají s ?generickou způsobilostí? (širšími schopnostmi a dovednostmi). To se dnes týká učitelů i žáků.

Z některých výroků současné ministryně školství plyne, že si uvědomuje, že odměňování ve školství je velmi subjektivní a není v souladu s náročnými požadavky na řízení moderních organizací.

Současné české školství v Česku ani jeden z požadavků na vysokou jakost řízení lidských zdrojů nesplňuje. I proto se atmosféra ve státním, veřejném i soukromém školství zhoršuje.

Poznámka: Mutace článku vyšly na komentářové stránce Hospodářských novin (14.1.03) a v magazínu Britské listy.