KRÁLÍK V KLECI

Pevná klec. Začíná ráno. Vstávám v kleci, kde jsem rád. Mám kolem sebe vše, co potřebuji pro to, abych se zabavil. Jako králík jsem ve svém. Pak otevírám klec a přecházím do klece s kolečky a jedu do další klece. Zde potkávám další králíky a snažíme se zabavit tak, aby nás činnost v kleci co nejvíc bavila. Uběhne nějaký čas a opět nastupuji do klece s kolečky a jedu do další klece. Tady jsou králíci, se kterými často běháme, blbneme, a pak…. A pak? Rozloučíme se a já jedu do své noční a ranní klece, kde jsem nejraději. Potkávám zde svou paní králíkovou a je nám dobře. Klec. Den končí.

Výše uvedenou metaforu jsem uvedl jako odraz toho, jak vidím svůj život. Jako „králík“ jsem se rozhodl žít střídměji. Bojuji za to, aby skuteční králíci nebyli v klecích, nicméně sám jsem ten králík, co klece dobrovolně navštěvuje:-(:-). Někteří králíci mi dali naději, že záleží pouze na tom, jak se na svět dívám. Souhlasím. Každý to má jinak. Někomu stačí chroupat mrkev a je šťastný, někdo se stará o svou králičí rodinku a je šťastný. A někdo jen prostě je. Co hledám? Teď přesah, něco více. Netoužím po tom vyletět do vesmíru a jít mimo všechno dění. Mé místo je zde, na zemi.

Najít svůj osobní střed, kde si nebudu dávat žádné otázky na to, jaký je svět kolem mne, jelikož dosáhnu své vnitřní osobní spokojenosti sama se sebou. A to je mé přání do nového roku 2018.

Vidím momentálně svět kolem sebe zavřený do klecí konformismu, zaběhnutého pohodlí, násilí a nezodpovědnosti.

A tímto bych chtěl popřát také vám všem, co se cítíte uvězněni v sobě samých, abyste v novém roce též našli svůj středobod osobní vnitřní spokojenosti naplněné štěstím, zdravím a láskou.

Co může být více než to, dosáhnout radosti ze sebe sama? Tak to vidím. Pak věřím, že se klec rozlomí a ztratí svou pevnost! Už nebude.

Rozlomená klec. Začíná ráno….