MATRIX aneb HRA MŮŽE ZAČÍT

Nedávno jsem byl u mé praktické lékařky potvrdit si na další rok do závodního průkazu, že mohu provozovat svou sportovní činnost. V závislosti na této návštěvě mi došly některé skutečnosti, které do sebe dokonale zapadají jako stavebnice puzzle.

Paní doktorka se mě při měření tlaku, kontrole tepu a EKG ptala:

„Pane Plochu, cítíte se zdráv?“

„Ano“.

„Užíváte nějaké léky?

„Ne.“

„Jaká je Vaše váha?“

„Stále stejná.“ V tu chvíli jsem se usmál a řekl paní doktorce: „Jsem pro Vás bezproblémový pacient, že?“

Sestřička paní doktorky, která mi zrovna vypisovala účtenku za tuto komerční kontrolu zdravotního stavu, odpověděla: „Pane Plochu, pro Vás je to sice sranda, ale kdyby všichni byli takoví jako Vy, tak my nemáme práci!“.

To, co řekla, mi došlo až později a začala se mi skládat stavebnice puzzle toho, jak funguje celý systém, se kterým je většina nás z rozvinutějších zemí v dennodenním kontaktu.

Můžeme začít například právě u doktorů. Ten, kdo se chce stát doktorem, musí udělat školu, kde musí projít přes rozsáhlé teoretické předměty, které mu umožní pochopit fungování a strukturu těla a také mechanizmy, které může případně ovlivňovat léčbou. Patří mezi ně například anatomie, biochemie nebo fyziologie. Po vystudování si při troše štěstí otevře ordinaci a může začít přijímat pacienty. Ale k tomu, aby takový doktor mohl začít vykonávat praxi, potřebuje pacienty. Slovo Pacient je definováno jako osoba nemocná nebo zraněná a je lékařsky ošetřovaná nebo toto lékařské ošetření potřebuje. A pacient potřebuje být léčen a od doktora může očekávat předepsané léky na to, aby se léčil. Léky dodá farmaceutický průmysl. Léků je spousta, protiinfekční, na vysoký tlak, na vysoký cholesterol, atd.. Ale pokud si spojíme lékaře, lidi zaměstnané ve farmaceutickém průmyslu a větu výše tučně označenou, kterou vyřkla sestřička, tak zde máme jednoduchý logický závěr: Lékař potřebuje pacienty a farmaceutický průmysl potřebuje lékaře a nemocnice. Nebo to můžeme otočit: lékař nepotřebuje zdravé lidi, jelikož pokud by nebyli pacienti, nebyli by lékaři, nemocnice a neexistoval by farmaceutický průmysl.

Takže v tomto systému MATRIX jde všem o to v něm udržet co nejvíce lidí! Léky jsou v tomto systémovém programu prostředky, které potlačují příznaky a nebo jinak: v této hře se neřeší příčiny problémů. Zde bych použil metaforu zahnání teroristů do sklepa. Vynaložíte veškeré hmotné prostředky, abyste teroristy dostali z dohledu a zaženete je hluboko do sklepa a zamknete je na několik západů. Myslíte si, že máte vyhráno, jelikož teroristy nevidíte. Oni tam ale dole stále jsou a snaží se dostat zpět na povrch! A tak je to stejně u nemocí. Pokud nevyřešíte příčinu problémů a pouze ji vyženete z dohledu, pak problémy nepřestanou a budou se časem znovu objevovat. To systém ale chce. V této hře nejde o to, aby si lidé něco uvědomovali, jelikož by se snižoval počet pacientů a tím by pomalu umíral farmaceutický průmysl a nebylo by třeba tolik lékařů. A o to zde nejde. Je třeba, aby hráčů bylo více a více. Jednoduše řečeno, lékař má lidi léčit, nikoliv vyléčit!

Další takovou zajímavou kapitolou je zbrojní průmysl. Stále z mnoha médií slyšíme, že je třeba bojovat proti terorismu, nedopusťme další 11.září 2001, ale ve vyspělých zemích se podporuje vývoj zbraní, navyšují se rozpočty ve zbrojení a není tajemstvím že zbrojní průmysl v České republice každoročně prudce expanduje. Zbrojní průmysl expanduje, jelikož rostou válečné konflikty ve světě. Věčný boj proti terorismu nebo islámskému státu pokračuje, ale zde se nabízí otázka: Kdo dodává teroristům zbraně?! Odpověď je velmi jednoduchá: Kterýkoli výrobce zbraní, překupníci ze zbraněmi…takže hra je v tomto případě nastavena následovně: Pokud by výrobci zbraní dodávali jen těm „na straně dobra“, tak to zkrachuje, je třeba vytvořit protivníka, kterému se také dodají zbraně. Dále je třeba logicky vyvolat konflikt, aby válka mohla začít. A pozor tato hra má navíc význam, že není cílem dělat rychle mír, protože pokud by nastal mír na celém světě, tak zkrachují výrobci zbraní, obchodníci, nebude třeba vojáků, úředníků na ministerstvech obrany atd. atd. Mír být v tomto systému nemůže. Je to naprosto utopická myšlenka! Je to hra na souboj dobra proti zlu a hráčům se dají role. Ty jsi ten zlý terorista jezdící v jeepu a se samopalem, který máš od stejného výrobce zbraní a překupníka jako já. Já jsem ale ten hodný voják vyslaný daným státem, aby bojoval proti Tobě, milý teroristo. Samotná hra na vojáky má bohužel jedno velké nebezpečí, které se neustále stupňuje, a tím je úroveň zbrojní techniky. Zatímco v pravěku byl hlavní zbraní pazourek, tak na začátku 21. století můžeme hovořit o zbraních hromadného ničení. Takže tato hra svým způsobem může skončit doslova zmačknutím tlačítka a je to. Buum! Jak pravil Morlor v Nekonečném příběhu: To by bylo teprve něco!

Ale pozor. Máme tady další hru, jelikož o těchto katastrofických scénářích nechce většina hráčů slyšet. Její název je zábavní průmysl. Jak to funguje? Systém nepotřebuje lidi, kteří by si večer sedli ke stolu a povídali si a bavili se o proběhlém dni, co k sobě cítí, co je štve, probírali smysl života, nebo se dokonce, nedejbože, bavili o tom, jak nás právě zbrojní korporace vedou do třetí světové války nebo o ekologické katastrofě, která už vykukuje za rohem. Systém dal lidem televizi a báječné vymyšlené seriály, videa, počítače, facebook, trojrozměrná kina nabízející navíc plné kbelíky popcornu a „chutnou“ coca colu. Pokud toto nestačí, máme zde McDonaldy s nabídkou dětských prolézaček. Samozřejmě abychom nezapomněli, velcí chlapi jdou na fotbal, kde si dají ten svůj párek a pivo atd., atd.. Možností je spousta. Takto se dostávají hráči do programu. Cílem je opět zabavit co nejvíce hráčů a odlákat je od toho, že to, co se děje kolem, nemusí být v pořádku.

Cvak. Vypneme teď tu hru. Jaké to je?

Samozřejmě asi není možné to úplně vypnout. To nenavrhli ani tvůrci slavné trilogie filmu MATRIX, bratři Wachowští. Nakonec to vše skončilo tím, že došlo ke smíru a rovnováhou mezi lidmi chycenými v počítačovém programu Matrix a lidmi osvobozenými mimo tento program.

Samotnou pointou tohoto článku je úvaha, nakolik je tento svět ponořen do systému, který tento svět celý řídí a nakolik jsme my sami pány svého osudu a nemusíme být v systému. Jako příklad byla uvedena témata týkající se našeho zdraví, válek či zábavy.

Za sebe to osobně vidím tak, že se svět řítí do katastrofy. Je více svázán ve hře a v nevědomosti, což je past, na kterou my jako lidstvo můžeme doplatit.

Končím. Více k tomu nemám.