Svoboda a demokracie má své černé pasažéry

Oslavy 17.  listopadu můžeme rozdělit na ty vzpomínající utrpení Jana Opletala a  studentů v r.  1939 způsobené německými fašisty a na oslavy sametové revoluce, která v roce  1989 svrhla komunisticko/byrokratickou diktaturu a otevřela nám cestu ke svobodě.

Znám hodně lidí, kteří se po roce 1989 věnovali politice, někteří z čistě idealistických pohnutek pomoci společnosti dospět k demokracii, jiní z prospěchářských důvodů. Ti idealisté pomalu odcházejí, aniž by mnozí z nich měli následovníky – ideje v politice, zvláště v naší společnosti, kde jsme se naučili vše převádět na peníze, moc netáhnou. Ti prospěcháři se o své následovníky nemusejí obávat – o koryto je vždycky zájem.

Korytáři jsou černými pasažéry. Nejde jim o demokracii, ale jen o svobodu pro jejich kapitál, který umísťují nejraději do daňových rájů, svobodu zacházet se svými zaměstnanci jako s nevolníky a svobodu obcházet zákony.  Odvádějí pozornost od svých aktivit podněcováním rasové a náboženské nenávisti.

Bohužel neklademe těmto praktikám dostatečné zábrany občanskými aktivitami (o politických stranách nemluvě) tam, kde selhává  zákonodárná, soudní a výkonná moc státu. Kde kvete korupce, kde se opět stávají někteří „rovnější“ než ostatní.

Naštěstí zaznívá od mladé generace – naposledy dnes 17. 11. 2017 na Albertově: „když se nám něco nelíbí, tak to změňme.“ Vytrváme?

EU hodíme přes palubu?

Kvůli jednání o vládě se zapomíná na důležité otázky – budeme dále v Evropě v roli černého pasažéra, který nadává na řidiče, že jede špatným směrem a přitom nejen že se veze zadarmo, ale dostává za to ještě zaplaceno? Pasažérem, který však nenavrhne jinou cestu, pasažérem, který neví kam  jet? Budeme dále odmítat humanitární pomoc lidem utíkajícím před válkou a staneme se v očích spoluobčanů z EU sobeckými a bez citu?

Není proto divu, že se na povrch dostává obskurní téma fašistoidní strany SPD na referendum o vystoupení z EU, které přislíbil Zeman Okamurovi za příslib, že proti němu nebude kandidovat v prezidentských volbách – ubral by mu hlasy.

EU hodíme přes palubu, aniž se domýšlí důsledky co bude dál?

Zaostalý stát

Před volbami se toho hodně naslibuje a maže se lidem med kolem huby. Například, jak jsme vzdělaný a technicky vyspělý stát a že si sami vystačíme bez „Bruselu“ a přistěhovalců . Tomu je třeba oponovat:

V Rakousku je ročně podáno desetkrát více patentů nežli u nás, v Nizozemsku jen z patentových práv získávají ročně stejný příjem jako je celý příjem českého státního rozpočtu (zdroj Sdělovací technika).

Jak uvedl Český rozhlas Dvojka dne 14. 10. 2017, ve vyspělých státech je průměr vysokoškolsky vzdělaných jedinců, kteří vystudovali v jiných zemích, 30 % a u nás pouhých 1,5%. Přičteme – li k tomu alarmující stav českého odborného školství (nejen v podfinancování a  úrovni, ale i v motivaci studentů vyjíždět za zkušenostmi do zahraničí – přitom z „Bruselu“ přicházejí peníze na studentské stáže a výměny), je nasnadě, že to bude kromě nesprávného sebeuspokojení příčina zaostávání a že si nevystačíme se „šikovnýma českýma ručičkama.“

Měli bychom se více otevřít světu a vytvářet podmínky pro příchod odborníků z jiných zemí. Na rozdíl od investičních pobídek, které se přelévají ve formě kapitálu do daňových rájů a odsuzují nás do zakonzervované temné role montoven a skladů.

 

NELOGIKA SVĚTA A PEKLO SRDCE¹

Čím jsem starší, tím si stále více a více uvědomuji, že skoro všechny činnosti, které vykonávám, jsou spjaty s tím, že potřebuji potvrzení od okolního vnějšího světa v podobě souhlasu, uznání či potlesku. Je to možná smutné, ale pokud se podívám zpět a na sebe teď, tak jediný rozdíl je v tom, že teď už si to za své prožité roky dovedu alespoň přiznat. A co si také dovedu přiznat je fakt, že vnější svět jsou pouhé kulisy, které jsou jasným důkazem toho, že mám v sobě samém stále nepořádek. Slovo nepořádek bych přirovnal k tomu, že si některé věci beru moc osobně a nedokážu se nad ně povznést. Pokud to zevšeobecním, tak vidím ve světě nelogiku zapříčiněnou dle mého názoru tím, že jsme se upsali jako lidstvo systému, který nás ovládá a z kterého není cesty ven. Pokusím se proto v dalších řádcích popsat pět pro mne zásadních témat, které tuto mou teorii potvrzují. Teď si dávám sám sobě otázku: Dokáži se nad tato témata povznést i poté, co se zde vypíši? Uvidíme, pojďme na to.

Pokračovat ve čtení „NELOGIKA SVĚTA A PEKLO SRDCE¹“