KRÁLÍK V KLECI

Pevná klec. Začíná ráno. Vstávám v kleci, kde jsem rád. Mám kolem sebe vše, co potřebuji pro to, abych se zabavil. Jako králík jsem ve svém. Pak otevírám klec a přecházím do klece s kolečky a jedu do další klece. Zde potkávám další králíky a snažíme se zabavit tak, aby nás činnost v kleci co nejvíc bavila. Uběhne nějaký čas a opět nastupuji do klece s kolečky a jedu do další klece. Tady jsou králíci, se kterými často běháme, blbneme, a pak…. A pak? Rozloučíme se a já jedu do své noční a ranní klece, kde jsem nejraději. Potkávám zde svou paní králíkovou a je nám dobře. Klec. Den končí.

Výše uvedenou metaforu jsem uvedl jako odraz toho, jak vidím svůj život. Jako „králík“ jsem se rozhodl žít střídměji. Bojuji za to, aby skuteční králíci nebyli v klecích, nicméně sám jsem ten králík, co klece dobrovolně navštěvuje:-(:-). Někteří králíci mi dali naději, že záleží pouze na tom, jak se na svět dívám. Souhlasím. Každý to má jinak. Někomu stačí chroupat mrkev a je šťastný, někdo se stará o svou králičí rodinku a je šťastný. A někdo jen prostě je. Co hledám? Teď přesah, něco více. Netoužím po tom vyletět do vesmíru a jít mimo všechno dění. Mé místo je zde, na zemi.

Najít svůj osobní střed, kde si nebudu dávat žádné otázky na to, jaký je svět kolem mne, jelikož dosáhnu své vnitřní osobní spokojenosti sama se sebou. A to je mé přání do nového roku 2018.

Vidím momentálně svět kolem sebe zavřený do klecí konformismu, zaběhnutého pohodlí, násilí a nezodpovědnosti.

A tímto bych chtěl popřát také vám všem, co se cítíte uvězněni v sobě samých, abyste v novém roce též našli svůj středobod osobní vnitřní spokojenosti naplněné štěstím, zdravím a láskou.

Co může být více než to, dosáhnout radosti ze sebe sama? Tak to vidím. Pak věřím, že se klec rozlomí a ztratí svou pevnost! Už nebude.

Rozlomená klec. Začíná ráno….

Otevřený dopis zastupitelům města Rokycany

Vážení zastupitelé,

v souvislosti s Vaším rozhodováním o budoucnosti stávající budovy Sokolovny uvádíme – pokud provoz budovy převezme Město Rokycany, bude se jednat o důležité rozhodnutí, které udrží v našem městě kulturu a sport pro občany, ale zároveň bude znamenat pro město i roční zátěž řádu milionů Kč. Proto byste měli pečlivě zvážit hospodárnost vašeho rozhodnutí. Z toho důvodu předkládáme argumenty pro stavbu nové budovy místo staré Sokolovny, která je nyní v havarijním stavu:

– starou budova znehodnocují přístavby, hlavní sál působí ponuře, přes těžkopádné sloupy podloubí není pořádně vidět na parket, budova obsahuje mnoho nevyužívaných místností, které zvyšují náklady na provoz kvůli nezbytnému temperování,

– množství ozdobných prvků a říms na fasádě a její členitost tvoří tepelné mosty a ty vedou k únikům tepla, budovu bude obtížné zateplovat,

– odhadovaná cena rekonstrukce budovy 114 let staré se může zvýšit, tak jako se stalo v případě rekonstrukce ZŠ Ul. Míru (odhadovaná 90 mil., konečná cena téměř o polovinu vyšší), podobná je zkušenost s rekonstrukcí sokolovny v Pardubicích,

– pokud bude ponechán vnější plášť budovy, jistě nevydrží ještě dalších sto let jako nová budova (drolící se a rozhašené pojivo nosných zdí, destruované izolace a stavební prvky, skrytá a vše prorůstající houba), opět jako příklad může sloužit ZŠ, kde byly za rok po rekonstrukci plesnivé sklepy,

– rekonstruovaná budova nebude mít nikdy užitnou hodnotu stejnou jako nová budova.

Za celou dobu dvaceti osmi let trvání demokratického zřízení nebyla v Rokycanech vyprojektována a postavena žádná reprezentativní a moderní městská budova. Nyní máte možnost postavit budovu, která by splňovala požadavky na kulturní i sportovní vyžití, a současně by reprezentovala Rokycany jako moderní město. Víceúčelová hala a budova budou mnohonásobně více využívány nežli v minulosti. Hala poslouží kulturním akcím a také zájmovému sportovnímu využití, sportovním utkáním, popřípadě školám.

Provoz nízkoenergetické, inteligentní budovy (automatická regulace teploty i jednotlivých místností, osvětlení, klimatizace i omezení CO2, elektronické zabezpečení ad.), vybavené obnovitelnými zdroji energie, povede k mnohem nižším nákladům, nežli provoz budovy historické.

Je jisté, že i patrioti, pro které je Sokolovna součástí jejich života, ocení časem moderní budovu, která může být co do velikosti třeba skromnější, ale architektonicky a užitně hodnotnější nežli budova současná. Že přistoupí k sokolovně nikoliv jako ke skanzenu, ale jako k živoucí budově, sloužící nejen současným potřebám, ale i předjímající požadavky doby budoucí.

Poměr doby životnosti budovy s přidanou hodnotou užitnosti k ceně ovlivní kladně, jak doufáme, vaše rozhodnutí ve prospěch stavby nové budovy.

Za Klub Svobodných demokratů Rokycany z. s.

Ing. Petr Hlávka, předseda Rokycany 10. 12. 2017

Svoboda a demokracie má své černé pasažéry

Oslavy 17.  listopadu můžeme rozdělit na ty vzpomínající utrpení Jana Opletala a  studentů v r.  1939 způsobené německými fašisty a na oslavy sametové revoluce, která v roce  1989 svrhla komunisticko/byrokratickou diktaturu a otevřela nám cestu ke svobodě.

Znám hodně lidí, kteří se po roce 1989 věnovali politice, někteří z čistě idealistických pohnutek pomoci společnosti dospět k demokracii, jiní z prospěchářských důvodů. Ti idealisté pomalu odcházejí, aniž by mnozí z nich měli následovníky – ideje v politice, zvláště v naší společnosti, kde jsme se naučili vše převádět na peníze, moc netáhnou. Ti prospěcháři se o své následovníky nemusejí obávat – o koryto je vždycky zájem.

Korytáři jsou černými pasažéry. Nejde jim o demokracii, ale jen o svobodu pro jejich kapitál, který umísťují nejraději do daňových rájů, svobodu zacházet se svými zaměstnanci jako s nevolníky a svobodu obcházet zákony.  Odvádějí pozornost od svých aktivit podněcováním rasové a náboženské nenávisti.

Bohužel neklademe těmto praktikám dostatečné zábrany občanskými aktivitami (o politických stranách nemluvě) tam, kde selhává  zákonodárná, soudní a výkonná moc státu. Kde kvete korupce, kde se opět stávají někteří „rovnější“ než ostatní.

Naštěstí zaznívá od mladé generace – naposledy dnes 17. 11. 2017 na Albertově: „když se nám něco nelíbí, tak to změňme.“ Vytrváme?

EU hodíme přes palubu?

Kvůli jednání o vládě se zapomíná na důležité otázky – budeme dále v Evropě v roli černého pasažéra, který nadává na řidiče, že jede špatným směrem a přitom nejen že se veze zadarmo, ale dostává za to ještě zaplaceno? Pasažérem, který však nenavrhne jinou cestu, pasažérem, který neví kam  jet? Budeme dále odmítat humanitární pomoc lidem utíkajícím před válkou a staneme se v očích spoluobčanů z EU sobeckými a bez citu?

Není proto divu, že se na povrch dostává obskurní téma fašistoidní strany SPD na referendum o vystoupení z EU, které přislíbil Zeman Okamurovi za příslib, že proti němu nebude kandidovat v prezidentských volbách – ubral by mu hlasy.

EU hodíme přes palubu, aniž se domýšlí důsledky co bude dál?