„Za humny leží Kokořínsko“

Kokořínsko je překrásný kout naší země tvořený spletí roklin a skalních masivů, oddělených náhorními plošinami s porostem jehličnanů a smíšených lesů.

V údolích se rozprostírají louky a pastviny se stepními travinami, které střídají  políčka a pole.

Prameny zásobují svou vodou síť potůčků rozvádějících tuto životadárnou tekutinu do okolí.   

Je to krajina  která svádí k toulkám přírodou a  dýchá romantikou zálesáctví. Jako stvořená k ulehnutí „pod širákem“ a usínání s pohledem upřeným ke hvězdám……

Právě pro to jsou tato místa hojně navštěvovaná také trempy.

Ano mám opravdu rád tento kraj a to ne jen proto, že ho máme opravdu „za humny.“

Narodil jsem se a žiji na hranici Českého Středohoří a Kokořínska a je zajímavé, že jsem dříve víc vnímal právě České Středohoří. Přišlo mi, že patřím právě tam.

Tak tomu bylo až do chvíle, kdy do mého života vstoupil můj současný psí parťák „výmarský labrador“Tom.  Začali jsme se věnovat spotovní kynologii a občas vyrazili na nějaký ten výlet. A pak se to stalo. Seznámili jsme se s dogtrekkingem a ten nám úplně učaroval. A začali jsme jezdit na závody do všech koutů naší překrásné země.  

Vysočina, Jeseníky, Krušné hory, Slavkovský les……..

No a jako každý sport i dogtrekking vyžaduje přípravu-trénink.

 Takže není snad víkend, kdy bychom někde „necourali“. Někdy dál někdy blíž a rozhodně nejčastěji právě po Kokořínsku.  A tak se stalo, že když se nás dnes někdo zeptá „odkud jste“? Odpovím za nás oba, že z  Kokořínska.

Přesto že jsme tu už hodně prochodili, stále zbývá hodně míst, kam jsme ještě nevkročili.

Nejkrásnější pocity mám, když se vydáme cestou ne cestou, kam nás nohy vedou.

 Jdeme roklinou, mezi skalami se vydrápeme jejím úbočím na náhorní plošinu, kde jsme ještě nikdy nebyli a přejdeme po ní až na její druhý okraj.

A zde se nám otevře úchvatný pohled na další skaliska a lesy vedoucí kamsi do daleka .

Všude klid a mír, v létě zpěv ptáků, vůně pryskyřice  a v zimě jen šum větru v korunách bez listí. Nebo naprosté ticho, ve kterém  bylo slyšet prasknout větvičku i na několik kilometrů.

Když jsem to zažil poprvé, vybavil se mi úryvek z jedné dobrodružné knihy, bohužel už nevím, jak se jmenovala, kde autor líčil pocity lidí, kteří z ničeho nic dorazili k okraji  Grand Canyonu a s úžasem hleděli na toto dílo přírody. Je to prostě úžasný pocit.

Kokořínskem ale vede také mnoho značených turistických cest, jak pro pěší, tak i pro cykloturisty.

A navíc je zde spleť neznačených cest a cestiček, které vás přivedou od jedné turistické značky ke druhé a můžete prostě jit a jít….. 

Samozřejmě je třeba si uvědomit, že je Kokořínsko také chráněnou krajinnou oblastí a podle toho se zde chovat.  Pokud chci něco vidět, musím se opravdu pohybovat jako zálesák. Tiše a bez zbytečného hluku.  

Protože zde žije hodně divoké zvěře, která je zde doma, zatím co my turisté pouze na návštěvě.  Ale to snad každý milovník přírody dobře zná.  O to víc zážitků pak sebou neseme domů z cest…

A která místa bychom doporučili k návštěvě?

Určitě Husí stezku a Martinské stěny na trase mezi Skalkou a Pavlíčkami. Pozůstatek skalního hradu Čap nad Pavlíčkami. Pustý zámek na Račském hřbetu. Hrady Starý Bernštejn, Houska , Kokořín a Ronov. Vrchy  Vlhošť, Šedina a Nedvězí atd atd. Skalní útvary  Střezivojické a Jestřebické pokličky.

Těch míst je opravdu hodně….

A velkou radost mi udělali organizátoři Mistrovství republiky v dogtrekkingu, protože se zde na Kokořínsku konaly již dva závody . Jeden v roce 2012 se základním táborem ve Mšeně a druhý v roce 2014 se základnou ve Starých Splavech. . Oba vedly po skvělých trasách  a vše podtrhovala super organizace. No a spousta skvělých lidiček a jejich pesanů samozřejmě.

To samé se dá říci o dogtrekkingovém závodě „Po stopách Járy Cimrmana“ s výchozím bodem ve Střížovicích. Také tady byla skvělá atmosféra, prima kamarádi a perfektní zázemí.

A co na závěr??? Určitě se k nám přijeďte podívat, protože je opravdu na co.

 

Ať už v zimě nebo v létě.

Neb na jaře, kdy všecko kvete.

Či s podzimem kdy vše barvami září….

 

Mnoho skvělých zážitků na cestách naší krásnou krajinou vám přejí  dogtrekkaři T&T.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

APOKALYPSA

Co má smysl?

Ptá se mysl

Hledání identity skrze kódy

předchozích generací?

Uteklo již mnoho vody

minulost se nevrací

Apokalypsa se blíží

Přítomný okamžik

jako žárovka bliká

Být vědomý je cvik

stále si na to má mysl zvyká

Apokalypsa se vzdaluje

Pondělky zahalené v černém hávu

rána mlhavá

Nemám trumfy v rukávu

vnitřní sabotér mi na cestu zamává

Apokalypsa se blíží

Zrak míří ke slunci

krásný den

Má princezna mi říká princi

to není sen

Apokalypsa se vzdaluje

Příliv, Odliv

Světlo, stín

Blaho, splín

Všechno tak má smysl

teď poznala má mysl

Rozhledna na Kotli

Do Rokycan se ozvěnou píseň vrací
seshora od Kotle vítr ji přines k nám
lesu naslouchal co ve větvích pějí ptáci
pověstem příběhům pojďme vstříc k rozhlednám

Od východu hoří strážní oheň ze Žďáru
pohádkový poklad hlídá tam černý pes
po kamenném moři pluje loď vlajku s Perunem na stožáru
vůni obětin z oltářů cítím dnes

Rozhlednou vzácný dar každý z nás dal
kéž bychom viděli kam předkové dospěli dál
na vrcholu vydechnem obejmeme kraj,
i nejvzdálenější kout země je náš domov a ráj

V Basileji za husitskou stranu
bojuje o právo přijímat podobojí
poznáváme mistra statečného Jana Rokycanu
hledače světla života soli

Babylónský nápis najde tesaný na skále
prameny Tigridu objeví v pohoří
profesor Josef Wünsch v naději aby proud češtiny sílil stále
rokycanské studenty nadací podpoří

Rozhlednou vzácný dar každý z nás dal
kéž bychom jako milí předkové uviděli dál
od vrcholu duše vzlétá otevřít sedm bran
posíláme do světa pozdrav z Rokycan

Píseň v podání skupiny Second Band zazněla premiérově při otevírání rozhledny 10. května 2014.