Návrat k řece

Mladí lidé, sdružení v iniciativě Chceme k řece, vytvářejí svou občanskou aktivitou tlak na úředníky i volené zástupce v městském zastupitelstvu Rokycan: chtějí mít lepší přístup k řece a s ním i rozšířit úzké koryto Klabavy stěsnané ve středu města tak, že se v případě povodní rozlévá do přilehlých ulic.

Ne vždy nachází jejich snaha pochopení a tak někteří občané bydlící u řeky chtějí, aby „voda co nejrychleji odtékala z města,“ tedy opak pozitivních příkladů z Vlašimi, Hostivic a Plzně, jak je předvedli odborníci pozvaní na listopadovou besedu v Trianě. Moderní „návrat ke kořenům“ spočívá v obnovení zákrut a tůní, zpomalení řeky a přiblížení jí lidem. Taková řeka i daleko méně škodí povodněmi a je jedním z nejčastěji vyhledávaných odpočinkových míst – například tak představila řeku Isar v Mnichově prof. Klára Salzmann z ČVUT Praha.

V Rokycanech je příkladem moderního přístupu k vodě park u Rakováčku a uvidíme, jak se bude vyvíjet snaha aktivistů vytvořit něco podobného i na Klabavě v centru města.

Žebříček českých falešných zpráv: dezinformační články mají nad pravdivými navrch

Všudypřítomné sociální sítě mění podobu médií. S tím, jak přibývá lidí, kteří čerpají informace především z Facebooku, se snižuje síla tradičních zpravodajských serverů a šíření dezinformací a fake news – úmyslně lživých článků – je čím dál jednodušší. Našli jsme stovku textů z dezinformačních webů, které se v Česku za poslední rok sdílely nejvíce.

Zdroj: Žebříček českých falešných zpráv: dezinformační články mají nad pravdivými navrch

Cool, ale v plotě

Skutečnou ideologií ponížených dneška je cynická skepse. A jejich spravedlností pomsta. Za tohle jsme klíčema nezvonili, odplivli si někteří Češi nad Západem, který selhal, a…

Zdroj: Cool, ale v plotě

Volby do Senátu

Po letošních volbách do Senátu je slyšet pláč sociálních demokratů, že přišli o mandáty, výskot lidovců a starostů, že mandáty získali a skřípění zubů Babiše, že sice získal další senátory, ale jen tři a proto chce Senát zrušit, říká: „volby do Senátu neumíme.“

A všichni roní krokodýlí slzy nad nízkou voličskou účastí, ale světe div se, nikdo už nevolá po zavedení většinového volebního systému – bodejť by ne, když narostl i počet senátorů/senátorek nezávislých, či kandidujících za lokální skupiny. Přitom si vzpomínám jak nám politiky znalí tvrdili, že většinový volební systém povede ke zpřehlednění a ke tvorbě stabilních vlád. U nás by to neplatilo.

U nás ani neplatí, že sociální demokracie jako levicová strana bude hájit levicové ideje, mezi které patří pokrokovost a solidarita. Kandidát hokejista Šlégr chtěl prolomit těžební limity, kandidát Škromach zase strašil uprchlíky, kteří u nás nejsou a v čemž si nezadá s prezidentem Zemanem.

Nechme se překvapit, zda se socdem vydá digitálně-ekologickou cestou pro získání městských a mladších voličů, jak naznačil její předseda Bohuslav Sobotka. K tomu ale bude muset mít jiné lidi.

Nezvykle korektní, ale nudná předvolební debata v ČT

Ve středu 21.9.2016 jsme shlédli na ČT24 předvolební debatu s kandidáty do zastupitelstva Královéhradeckého kraje.

Z tématu doprava (zde téměř všichni chtějí dostavby dálnic) zaujal pouze kandidát Zelených a Pirátů, který podpořil i obchvaty menších měst. Až na ANO a TOP by všichni podpořili i mýto na silnicích I. a II. tříd – kandidátka za ANO namítala, že by kamiony jezdily po silnicích III. tříd. (!)

K tématu zdravotnictví rezonoval zejména problém získávání mladých lékařů. Kandidát TOP tvrdil, že jen Německo jich má víc nežli my a je třeba centralizovat a racionalizovat jejich využití. K problému opakovaného výběrového řízení na náchodskou nemocnici neměl nikdo co podstatného říci. Komunista si stěžoval na zákon, že musí vyhrát nejnižší nabídka, oponenti tvrdili, že stačí dobře nastavit požadované parametry. Kandidát za Zelené a Piráty by podpořil architektonickou soutěž.

Celkově byla debata dosti nudná s málo originálními nápady, ale zaujala mě svou korektností, téměř nikdo nikoho nenapadal. Pouze kandidát za ČSSD kritizoval nepřítomného ministra Ťoka za ANO, stejně tak kandidát za Zelené a Piráty v souvislosti s nepružným systémem výběru mýta opět přiděleném firmě KAPSCH.

Jen jsem přemýšlel, komu asi fandí moderátor Jakub Železný. Nevíte? Dá se to poznat. Zkuste se dnes, ve čtvrtek 22.9. od 20 hod., podívat na debatu s kandidáty do zastupitelstva Plzeňského kraje.

Migrační politika: vláda je nekompetentní, tvrdí Wagnerová, Stropnický i Gabal – Deník Referendum

Výroky premiéra Sobotky a ministrů Chovance a Babiše z minulého týdne podle senátorky Elišky Wagnerové, předsedy zelených Matěje Stropnického a poslance Ivana Gabala svědčí o ignorování faktů. Vláda se nezmohla na víc, než na strašení.

Zdroj: Migrační politika: vláda je nekompetentní, tvrdí Wagnerová, Stropnický i Gabal – Deník Referendum

NOVOROČNÍ PROJEV – PŘESNĚ TAK, JAK BYCH SI HO PŘEDSTAVOVAL

Vážení občané,

i přes fakt, že čas je civilizační výmysl, jak jsem tvrdil v jedné z předešlých glos, si neodpustím ohlédnout se za rokem 2015 a zkusím ho svými slovy krátce sumarizovat a zároveň vás pobídnout k angažovanosti ve věcech týkajících se nás všech.

Mediálně nejsilnější byla v předešlém roce jistě krize spojená s přistěhovalci mířícími do Evropy za lepším životem ze zemí s neutěšenou situací. Mezi tyto země je dobré uvést Sýrii, Afghánistán, Irák aj. Pokud se budeme chtít podívat na hlavní příčiny uprchlictví z těchto zemí,
tak šlo o občanskou válku, katastrofální sucha, vyhnutí se povolání do armády a mohli bychom pokračovat. Tato fakta jsou jistě znepokojující, nicméně přímo odstrašující pro mne osobně nebyla skutečnost, že situace nastala, nicméně bohužel to, že se neřešily úplně v začátku skutečné příčiny toho, proč nastala například občanská válka v Sýrii, atd.. A byla to opravdu pouze občanská válka v podobě opozice vzbouřenců proti vládě Bašára al-Asada? Je velmi zajímavé, že al-Asadovi se dává statut diktátor a jeho režimu pojem autoritářský, ale na druhou stranu se v roce 2014 pro tohoto „diktátora“ rozhodlo ve svobodných volbách 89% voličů! A nyní si můžeme dáti otázku: Kde je skutečný problém? Osobně cítím, že se nikomu do odhalování skutečných příčin nechce. Nicméně osobní občanská angažovanost může vést k tomu, že čím více se každý z nás budeme o problematiku zajímat, tím více budeme připravenějšími a objektivnějšími k tomu, jak se k tématu přistěhovalců postavit.

Pokud si nebudeme klást otázky a budeme brát jako hlavní a určující pouze to, co dostaneme na podnose z komerčních mediálních kanálů, tak si odvážím tvrdit, že jsme stádo ovcí. Jako příklad občanské angažovanosti a snahy o objektivní pohled bych rád uvedl případ židovského mladíka Leopolda Hilsnera okolo roku 1900, který byl obžalován z vraždy dvou křesťanských dívek, a byla proti němu vznášena často vymyšlená a ničím nepodložená obvinění připomínající spíše čarodějnické procesy z dob inkvizice. A ten, kdo si v tomto případě začal klást otázky a prosadil formu nezávislého soudu namísto veřejného lynčování, byl Tomáš Garrigue Masaryk.

K otázce, zda přijímat či nepřijímat uprchlíky bych rád nezávisle na úmluvě ze Ženevské konvence z roku 1951 uvedl, že uprchlíkem v tomto případě je pro mě člověk, který ztratil střechu nad hlavou z důvodu války. Není pro mě uprchlíkem člověk, který jde za lepším životem. Není pro mě uprchlíkem člověk, který se chce vyhnout povolání do armády. A bohužel není pro mě uprchlíkem ani člověk, v jehož zemi je neutěšená hospodářská situace, sucho, povodně a další přírodní extrémy. A opět si můžeme dát otázku: Kolik je opravdu uprchlíků, kteří utekli pro to, že jim nic jiného nezbývalo? Pokud se budeme snažit na tuto otázku odpovědět a hledat možnosti, jak těmto lidem pomoci, tak věřím, že se krize brzy vyřeší. Vyřeší se, pokud se půjde k příčině. Je pravdou, že to nevrátí zpět životy lidí, kteří v této a ostatních válkách zemřeli, nicméně pokud se povede rozumná politika, věřím, že migrační krize ustane a skuteční uprchlíci se budou moci vrátit v budoucnosti zpět do svých zemí.

Rozumnou politikou myslím samozřejmě hledání skutečné příčiny na politické úrovni. To se bohužel vztahuje i na teroristické útoky na redakci Charlie Chebdo za urážlivé karikatury proroka Mohameda začátkem minulého roku a naopak koncem roku na střelbu do civilistů v Paříži. K těmto ohavnostem se přihlásila islámská teroristická organizace, zkráceně ISIL. Nedá mi to, trochu odbočím s tím, že bych nechtěl zlehčovat hrůznost těchto útoků, nicméně ve stejné míře se dějí tyto útoky v Sýrii, Iráku, Jemenu, ale nevzbudilo to takovou vlnu solidarity, jakou zbytek Evropy směrem k Francii vyvolal. A dovolím si připomenout též sestřelení ruského civilního letadla se 224 cestujícími, kde bylo sedmnáct dětí a nikdo nepřežil. Médii tato událost prošla jako konstatování a vlnu solidarity jsem jaksi nepocítil. Dovolím si proto jednu otázku: Proč se řeší tyto útoky až poté, co se obětí stanou návštěvníci francouzského divadla? A k tomu se váže další otázka: Kde se vzala ISIL? Kdo ji financuje? Kdo jim dodává pušky, munici? Kdo s nimi obchoduje? Osobně věřím, že pokud se budou hledat odpovědi na všechny tyto otázky, odkryjí se rány, vyhází se kostlivci ze skříně, můžeme tak zamezit konfliktům, které se stále zesilují a míří možná až k podobě třetí světové války. Bude to chtít občanskou angažovanost jako ji měl například náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Odvaha promluvit a zkoumat objektivní fakta je bohužel problémem současné doby. Zrovna dnes jsem měl ale to štěstí slyšet argumenty protiválečného aktivisty Kenneth Nichols O’Keefa, který působil v námořní pěchotě USA a účastnil se války v Perském zálivu. Zde je možné se podívat: KENNETH O’KEEF BEZ OBALU.

Pokud se na to video podíváte, tak vyjma expresivních výrazů, které bych možná panu O’Keefovi vytkl, si myslím, že je v tom projevu obsaženo vše, a to včetně odvahy říci, co si myslí. Vedle hrozby třetí světové války, před kterou pan O’Keef vysloveně varuje, bych rád zmínil, že to, co je opakem angažovanosti, je lhostejnost a nezájem věci řešit a odkrývat souvislosti.

Koncem tohoto roku jsem byl na výstavě v pražském centru umění DOX s názvem Skvělý nový svět. Tato výstava nabízela srovnání dystopických vizí budoucnosti, jak je popsali ve svých románech Aldous Huxley – Brave New World, George Orwel – 1984 a Ray Bradbury – 451 stupňů Fahrenheita. Všechny tři autory spojuje varování před propagandou systému, otevřenou nebo skrytou manipulací směrem k tomu, na co se člověk má dívat, co má poslouchat a o čem přemýšlet. Jedná se o díla publikovaná v období mezi roky 1932 až 1953. Motivovalo mě to a přečetl jsem si román 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho a musím bohužel konstatovat, že to, co mělo být dystopickou vizí budoucností a varováním, je bohužel téměř realistickým obrazem současnosti. Zavíráme se a utíkáme ke svým televizím či počítačům, pouštíme si své televizní seriály, sitkomy či fotbalové přenosy, abychom nemuseli příliš přemýšlet o nepříjemných věcech. Již se to dávno děje a říká se tomu masová řízená zábava!

Proto vás vážení občané vyzývám k tomu, nebuďme lhostejní k tomu, co se děje za hranicemi našich obydlí. Neberme hned ten první hlas, který k nám přichází, ale zkusme se více otevřít, probuďme naše pocity, touhy a následujme své sny. Nastal čas, kdy je třeba se podívat na to, co se kolem nás opravdu děje, sbírat informace ze všech stran, tvořit si své vlastní puzzle, ze kterých si utvoříme vlastní názor. Nastal čas, kdy bychom měli nastartovat svou osobní občanskou odpovědnost, kterou vidím jako druhý stupeň úkolu každého z nás.

A k tomu, jak nastartovat svou občanskou odpovědnost, bych nyní rád uvedl pro mě ještě zásadnější téma předešlého roku, a tím je kácení tropických deštných pralesů.

Zde bych vážení občané chtěl uvést, že pokud by se svět měl uvést do relativní rovnováhy, v podobě uklidnění a narovnání migrační politiky zpět do únosných mezí, či nalezení řešení v boji proti terorismu, tak co už NIKDY, ano správně vidíte, NIKDY již nevrátíme do rovnováhy, jsou vykácené deštné pralesy v Indonésii i jinde, o kterých jsem již psal v této glose – VIZ ZDE. Ale abychom nezůstali jen u Indonésie, tak mohu uvést i Latinskou Ameriku, jihovýchodní Asii a Afriku- VIZ ZDE.

Nicméně i přes tento fakt, můžeme něco udělat alespoň se záchranou deštných pralesů, které ještě vykácené nejsou. Proto vás všechny podruhé vyzývám k osobní občanské odpovědnosti za to, co jíte, co pijete, co nakupujete, jelikož každý částečně rozhodujeme den co den, minutu co minutu o osudu naší planety. A jestli jsem měl v první části projevu obavu z možné třetí světové války, tak zde mám mnohem větší obavu z toho, že pokud se každý aktivně nezapojíme do ochrany naší krásné planety, tak nenávratně zničíme i ty poslední zelené ekosystémy, narušíme křehkou rovnováhu, uvaříme se při zvyšujících se teplotách globálního oteplování, otrávíme sebe i zemi toxickými pesticidy a sami se vlastním přičiněním zničíme. A nečekejme, až se začne angažovat náš kamarád, soused, nebo až se rozhodne vláda. Začněme na změně pracovat hned teď, není moc času!

Závěrem bych chtěl poznamenat, vážení občané, že pokud se každý z nás bude trochu více zabývat tím, co se děje kolem a bude cítit osobní odpovědnost za osud planety, tak tento duchovní přesah může znamenat přelomový rok 2016.

Více k duchovnímu přesahu můžeme dle mého názoru zároveň dospět, pokud si budeme dávat otázky, budeme hledat, zkoumat, objevovat a budeme otevření všem možnostem a informacím. Více k duchovnímu přesahu se dostaneme dle mého názoru i tehdy, pokud budeme co nejlépe pečovat o své tělo, které je organicky napojeno na „tělo naší planety“.

Chtěl bych vám tedy všem popřát úspěšný a šťastný rok 2016, plný duchovních přesahů a dobré zdravotní kondice.

Děkuji za pozornost.