Od ledna 2003 najdete mnoho nových textů v Rokycanských Listech.
Otázka stavby supermarketu u dálničního přivaděče v Rokycanech vyvolala nečekaný ohlas mezi občany města. Proti změně územního plánu byli občané jednotlivě i občanská sdružení. Zastupitelé k tomu přihlédli a dne 26.2. revokací svého původního usnesení vlastně stavbu supermarketu zamítli. Jde o vítězství rozumu a ohledu k životnímu prostředí. Kaňkou zůstává zbytečné a nelegální pokácení dvou vzácných dubů, které se policii, i přes vydatnou pomoc veřejnosti, nepodařilo došetřit.
Klub Svobodných demokratů Rokycany vznesl k původnímu záměru celkem sedm připomínek. Myslíme si, že některé zůstávají aktuální:
Pokud by na všechny zastupitelé přistoupili, jednalo by se celkem o 13 změn za dva roky!
Snad největším přínosem celé kauzy supermarket je zjištění, že mezi občany stále ještě žije aktivní zájem o dění ve městě. Škoda, že jej musí vzbudit až třesk zbraní, byť jen na stránkách místního tisku. Lepší cestu k sobě našly i neziskové organizace i drobní živnostníci.
Vedení města by se teď mělo zamyslet nad tím, jak tento zájem udržet ku prospěchu obou stran. Patrně by stálo za úvahu vrátit se k veřejným besedám městského zastupitelstva a vedení města s občany. Například Klub Svobodných demokratů pořádá besedy se členy zastupitelstva zvolenými z jeho kandidátky pravidelně dvakrát ročně. Přece jen živý pohovor s možností vysvětlovat je mnohem přínosnější než články v tisku, o úřední desce nemluvě. Ovšem takové besedy by musely být opravdu otevřeným a rovnoprávným dialogem, aby se staly nejen zajímavými, ale i oboustranně podnětnými.
Ing. Jiří Hegner, Ing. Petr Hlávka, Ing. Václav Liška za Klub Svobodných demokratů Rokycany
Více než dva týdny zaplňují stránky Rokycanského deníku různé články věnované změně územního plánu města, podle které má být umístěn při křižovatce ulic Plzeňské a Šťáhlavské nový supermarket. Jejich tón pomalu ale jistě ztrácí charakter konstruktivní diskuse a nabývá více či méně nápadné nevraživosti. Jedno tvrzení se tu staví proti tvrzení druhému a důkazy jsou odkazovány na přání lidu či jiné nepříliš uchopitelné veličiny.
Myslím, že je nejvyšší čas se na chvíli zastavit a uvážit jak dál. Nebude patrně na škodu si uvědomit, že v současných podmínkách je územní plán chápán jako smlouva mezi vedením města, jeho občany a státem o tom, jak bude v nejbližších létech zabezpečen územní rozvoj tohoto města. A jeho změny musí být proto podchyceny dodatkem k této smlouvě, na kterém se musí opět dohodnout všechny její původní strany. Úspěšnost takového procesu se měří solidností dialogu a prospěšností jeho výsledků, nikoliv prosazením představ a zájmů jednotlivých účastníků. To ovšem přepokládá vstřícný a hlavně zasvěcený přístup všech, kdož mají s řešeným problémem co do činění. Takový přístup je však podmíněn dostatkem kvalitních, objektivních a technicky podložených informací. A tady je třeba hledat kámen úrazu.
Začátek bludného kruhu spočívá v tom, že investorem nebyl podrobněji specifikován jeho záměr. I v dospívajícím kapitalismu platí, že ten, kdo o něco žádá, sdělí partnerům své úplné představy. Většina firem to plně respektuje. Z této absence vstupních informací pak vyplývá, že jakýkoliv odhad možných dopadů nové investice musí být nutně subjektivní. Odtud může pramenit i názor, že jde o změnu funkce jednoho nepříliš velkého pozemku. Jaksi uniká skutečnost, že výsledkem této změny bude nepominutelný zásah do minimálně dvou systémů fungování města do automobilové dopravy a do systému obsluhy obyvatelstva. Odkaz na to, že teď odsouhlasíme návrh změny funkčního využití jedné parcely a následně si budeme povídat o tom co dál, je jen další uhýbáním před všeobecnou řádnou informovaností.
Územní plánování není jen prostý výkres funkčního využití ploch. Musí totiž sledovat plynulé a minimálně nezávadné fungování města jako celku. K tomu má i své nástroje a metody. A právě ty je třeba využívat ve složitějších případech, jakým uvažovaná změna územního plánu bezesporu je. Podle mého názoru, odvozeného ze čtvrtstoletí stráveného kolem územního plánování, je třeba urychleně řešit celý problém urbanistickou studií. Ta by měla nejen prokázat potřebu a možnosti lokalizace nového supermarketu v navrhovaném prostoru při křižovatce ulic Plzeňské a Šťáhlavské, ale především posoudit vlivy realizace tohoto záměru do systému města a zvláště na řešení komunikační. Zde je třeba zvážit zatížení už dnes patrně nejexponovanější křižovatky ve městě, a to nejen v současných relacích, ale i ve známém výhledu zhruba 20 let. Toto posouzení by mělo být variantní jednak se supermarketem, jednak bez něj. Návrh křižovatky musí zabezpečit její průchodnost pro pěší včetně zdravotně postižených a snad i pro cyklisty. To jsou jen nejdůležitější náměty pro zadání potřebné urbanistické studie, které by mělo být městským úřadem náležitě propracováno. Co se dopravního řešení týče, doporučoval bych navíc následné posouzení návrhu nezávislou autorizovanou firmou. Tento postup je celkem běžný i ve městech, která jsou pro odbornou práci na tomto úseku podstatně lépe vybavena než Rokycany.
Navrhovaná urbanistická studie nemůže být považována za zbytečné zdržování. Pokud bude opravdu kvalitní, zjednoduší proces změny územního plánu na minimum a navíc se stane základem projektové dokumentace požadované pro územní rozhodnutí. Navíc může dobře posloužit ke kvalifikovanému odhadu investičních nákladů. Bez jejich rámcových znalostí je rozhodování pro to či ono řešení dost riskantním krokem. A mluvím-li o penězích, pak bych rád dodal, že spoléhat se na sliby dané investorem v této etapě není zcela bezpečné. Zhruba před osmi léty chtěla stavět německá firma Viessmann v Mýtě továrnu na kotle. Sliby finanční spoluúčasti na budování infrastruktury obce byly velkorysé. Skončilo to tak, že když se připravovala výstavba společné čističky odpadních vod, začala ona firma kalkulovat s tím, že by jí pořízení vlastní čističky patrně přišlo laciněji. Počítejme raději s tím, že pomoc budeme hledat na konci svých paží.
Velice bych se přimlouval za to, aby byla ukončena etapa rekriminace toho kdo kdy co řekl nebo neřekl, udělal nebo neudělal. Jedno čínské přísloví říká, že mluvením rýži neuvaříš. A podrážděnými projevy teprve ne. Jsem přesvědčen, že při dobré vůli lze nalézt racionální a obecně prospěšné řešení. Pokud bude ležet na stole kvalitní územně plánovací podklad poskytující vyhovující odpovědi na všechny námitky a připomínky, pak může podstatně snáze dojít k žádoucí dohodě. Bez takového podkladu zůstanou v našich myslích sršaté barikády, přes které budou dále létat štiplavé invektivy.
Ing. Jiří Hegner
Vstup do Evropy je evergeenem od roku 1989. Občanské fórum přišlo v roce 1990 s volebním heslem "Pojďte s námi do Evropy" a málokdo si tehdy uvědomil, o čem toto heslo vlastně je. Většina lidí jej brala jako fakt a jedinou možnou cestu. Většina lidí v Československu si "Evropu" z tohoto hesla představovala jako státy, kde nevládnou komunisté, kde jsou plné obchody všeho možného, kde mají všichni krásná auta jezdící po rychlých dálnicích, kde si každý dělá co chce a jak chce, kde je demokracie, kde se mluví i jinými jazyky než ruštinou. Většina lidí si měla myslet, že v kapitalismu jsou jen boháči vydělávající hodně peněž a žijící konzumním způsobem života a jen nespokojení nezaměstnaní, kteří žijí na smetištích kolem velkých měst, protože tak to bylo dříve oficiálně prezentováno vedoucími představiteli jediné správné strany, ve školách a na základní vojenské službě v Politickém školení mužstva.
Co konkrétně však Evropa znamená, věděl málokdo. Když jsme po deseti, jedenácti létech konečně poznali i tu druhou stranu tržního hospodářství, začal zájem o vstup do Evropy klesat. "Evropa" nejsou jen obchody plné zboží, ale také otevírací doba v těchto obchodech po 24 hodin denně, které musejí prodavačky odstát mezi plnými regály. "Evropa" vůbec není melouchaření po sobotách s nezdaněným příjmem, ale podnikání v dlouhých 12 14-ti hodinových dnech bez sobot a nedělí s příjmy, které se musí přiznat ke zdanění. "Evropa" nejsou podniky ve kterých se drobně přikrádá, aby se "nešidila rodina", ale podniky a jejichž ostraha funguje tak, že není možné ukrást vůbec nic. Zjistilo se velmi brzo, že když nám někdo ve skvělém obleku a s pěknou kravatou slíbí "zisk desetinásobku" a zubí se na nás z televize, nemusí to být vždy pravda a ne každý ten desetinásobek dostane.
Náhle se zjistilo, že na bydlení v "Evropě" přispívá celá rodina 30% svého příjmu a byty se nerozdávají zadarmo každému kdo byt chce. V žádné zemi v Evropě není normální, že se od obce koupí byt za 100 000,- a obratem ho prodá za 700 000,- a přizná ke zdanění jen těch 100 000,-. Již víme, že zvýšení nájmu z bytu v Německu o více než 10 % nad místně srovnatelné nájemné není "běžný tržní princip", ale lichva, která se trestá vězením nebo mastnou pokutou a hned, ne v soudním sporu, který se táhne sedm let. Již víme, že začít stavět vlastní dům, znamená buď celý život šetřit a na stará kolena bydlet ve svém, nebo se na celý život zadlužit v hypotéční bance. Již se zjistilo, že postavit si dům na vsi a vypouštět odpadní vody do obecní dešťové kanalizace nebo do potoka za domem bez čističky není možné a že kanalizace a vodovod musí být nedílnou součástí každé obce a hlavně, že ve většině našich obcích tohle všechno chybí. Zjistilo se bohužel, že víkendové výjezdy z měst na "chaty a chalupy" nejsou pravidelným rituálem velké části národa, ale téměř to tam neexistuje.
Vidíme, že v "Evropě" nevládnou v obcích a městech energetické monopoly, ale pracují tam koncesované firmy, které je možné kdykoli vyměnit, pokud by se jim začalo zdát, že si mohou všechno dovolit. Zjistilo se, že v zemích s tržním hospodářským systémem se energií v bydlení neplýtvá, ale šíleně šetří. Již víme, že průměrný Němec nemá otevřené okno a "trenýrkovou" teplotu v bytě, ale rolák a stažené regulační ventily radiátorů a osazená drahá okna z plastů s dvojitým nebo trojitým sklem. Sami již někdy začínáme přemýšlet, když náhle starosta naší obce, "osvícen" místně příslušným plynárenským podnikem, začne prosazovat v obci "plošnou plynofikaci", že si pořídíme ekologickou energii získávanou z geotermálních zdrojů pomocí tepelných čerpadel.
Již víme, že paneláky se i v "Evropě" stavějí, ale nestavějí levně a rychle, ale řemeslně poctivě s důrazem na detail a proto zedníkem nemůže být kluk, který propadá na základní škole z většiny předmětů. Hlavní důraz je tam kladen na to, aby se byty a domy stavěly zejména energeticky šetrně. Stavební firma, která chce prorazit na trh musí sama vyvíjet nové materiály, technologie, brát si provozní úvěry na to, aby zákazníkovi co nejvíce pomohla, protože by si ji příště jiný investor ve výběrovém řízení nevybral. Není tam normální, nahradit při stavbě domu elektrické rozvody projektované z mědi hliníkovým drátem a tvrdit, že to je pro investora výhodnější a ještě na to vypracovat dodatek rozpočtu.
Z tohoto pohledu začínám chápat české politiky - Euroskeptiky. Velmi těžko vyhraje volby politická strana, která do svého volebního programu zařadí zvýšení energetických hygienických norem, tedy snížení tepla v bytech, jako to udělali ve Francii v sedmdesátých létech a zdražení tepla na takovou úroveň, aby se jím neplýtvalo. Myslím si, že strana, která bude do komunálních voleb kandidovat s heslem "Zamezíme černému trhu s byty v naší obci!" a tím, že zpřísní kontrolu nad vybíráním nájemného, cenami prodávaných nemovitostí, zvýšením sankcí za přečiny v hospodaření s byty, nedostane na radnici ani jeden mandát. Myslím si, že pro vedení radnice, které privatizuje levně byty svým nájemcům a až pak jim sdělí, že ty byty byly vlastně z pohledu evropských norem zmetky a nyní si je musí vlastním nákladem opravit, budou jen hrubé nadávky velmi přijatelným trestem. Myslím si, že pokud politická strana předloží před volbami návrh zákona o obecně prospěšném bydlení, který jasně definuje v této zemi chudé lidi z pohledu jejich bytové situace a kterým je nutné ze strany státu pomáhat, protože prokazatelně nic nemají nebo mají tak málo, že by nepřežili neuspěje. Myslím si, že až se opravdu ve všech socialistických panelácích zastaví výtahy, protože nevyhovují normám EU, bude přerušena dodávka elektrické energie do domů, které mají hliníkové rozvody staré třicet let, protože nevyhovují normám EU, nebo bude přerušena dodávka tepla, protože mají netěsná okna nevyhovující normám EU, bude v této zemi nová revoluce, která smete všechny politiky bez ohledu na barvu dresu, kteří budou v té chvíli kdekoli nahoře.
Prozíraví politici ví, že postsocialistická země je docela velký problém v porovnání s "Evropou", jak dnes funguje. Znalí politici dokonce již odhadují, že tempem, jakým ČR dnes překonává následky centrálního plánování všech oblastí života, doženeme "Evropu" za 30 let. Jenže to by pro většinu Čechů ztratil život a čekání smysl. Co tedy s tím? Evropa nám musí pomoci v jejich dohánění a proto jsou připraveny strukturální fondy pro nás, dobíhající. Všechny výše popsané problémy nám mohou pomoci z části zaplatit. Naši politici však musí říci lidem pravdu a vysvětlit jim, že celé to za nás nikdo neudělá a nezaplatí. Musíme si také pomáhat sami a to není jednoduché.
Být Euroskeptikem v kandidátské zemi pro vstup Do EU je velmi prozíravé z pohledu politické strany, která je dnes v ČR u moci a chce se tam ještě nějakou dobu udržet. Být Euroskeptikem v kandidátské zemi však, podle mne, znamená řídit se heslem jistého francouzského monarchy, který věděl, že po jeho smrti už mu může být ukradená i velká voda, která by celou Evropu zaplavila až nad MontBlanc. S jeho tehdejšími znalostmi tušil, že do "Nebe" voda nedostoupá a případně v "Pekle" se bude velmi hodit.
Ing. František Nerad, místopředseda Strany pro otevřenou společnost
frantisek.nerad@worldonline.cz
Ve středu 23. ledna 2002 bylo na rokycanské radnici veřejné zasedání ke změně územního plánu, podle které by měl být umístěn nový supermarket na nároží ulice Plzeňské a Šťáhlavské. Zasedací síň byla tentokrát plná zájemců. To je zjevný důkaz toho, že projednávaný problém není občanům lhostejný. Průběh diskuse k projednávané změně byl však rozporuplný. Dobře míněné připomínky senátora MUDr. Sefziga k racionálnímu řízení celého jednání v panujících podmínkách neuspěly.
Hlavní slovo měl autor územního plánu města Rokycan pan Ing. arch. Havrda, který opakovaně vyzýval přítomné, aby se nevyjadřovali k problémům supermarketu, když se má jednat o změnu územního plánu. Nám, méně chápavým, bylo a zůstalo divným, proč zastupitelstvo doporučuje změnu územního plánu, když by neměla bezprostředně souviset s výstavbou supermarketu. Opak je však pravdou. Zastupitelé nepochybně řádně zvážili potřebu dalšího supermarketu, schválili ji a důsledkem toho je zahájení prací na změně územního plánu. Pak se divme občanům, že postupují stejně. Pokud by se prokázalo, že výstavba supermarketu není nutná nebo vhodná v dané lokalitě, nebude nutná ani změna územního plánu. V této souvislosti to prostě nelze oddělit. Nebo snad jde o taktiku rozdělit celý proces řízení rozvoje území do několika izolovaných částí, které by snáze prošly.
Zástupci města říkají, že si přejí, aby jednání s investorem a budoucím provozovatelem supermarketu bylo průhledné a korektní. Můžeme je za takové považovat, když při veřejném projednávání nebyl nikdo schopen blíže objasnit parametry navrhovaného zařízení? Znovu padala slova o tom, že to je problémem dalšího jednání i o tom, že investor bližší údaje dávat nemusí. Takže jest nám souhlasit s něčím, o čem de facto nejsou předloženy podrobnější informace.
V diskusi nikdo nereagoval na připomínku, zda by nebylo lepší městské pozemky pro stavbu supermarketu třeba za nižší nájem pronajmout než se jich definitivně zbavit. To přece stojí za úvahu i pro jiné případy rozhodování o městském majetku. Naopak jako jeden z hlavních argumentů byla použita skutečnost, že tento investor je prvním, kdo pozemky chce od města odkoupit. Proč se jich chce město co nejrychleji zbavit však řečeno však nebylo.
Nebyla zodpovězena podstatná otázka, zda má být v budoucnu postaven supermarket v objektu bývalých železáren. S trvalou existencí Normy na jejím dosavadním místě údajně nelze počítat., i když její provoz byl prodloužen do roku 2007.
Také námitka sporné průjezdnosti křižovatky Plzeňské a Šťáhlavské ulice při pěti zaústění do atypického elipsovitého objezdu byla pominuta. Opět s odkazem, že to není otázka územního plánu.. Umístění supermarketu při této křižovatce může v budoucnosti výrazně zhoršit její průjezdnost a zvláště průchodnost pro pěší. A to nejen pro návštěvníky supermarketu - ten by je asi oželel - ale i pro občany, kteří za touto křižovatkou bydlí nebo pracují. Také otázka dopravní zvýšení zátěže na Plzeňské ulici ve spojitosti s příjezdem do supermarketu byla odmítnuta s tvrzením, že jeho umístění na okraji města naopak sníží počet automobilů městem projíždějících.
Ti co mají připomínky či námitky nebo se cítí ohrožení se mohou písemně vyjádřit do 22. února tr. Pouze však ke změně územního plánu. Raději se nezmiňujte o supermarketu. Tvůrce územního plánu pro Rokycany to nerad slyší. Jak to dokážeme, to už je na nás všech.
Ing. Václav Liška, Klub Svobodných demokratů Rokycany