Publikováno

Přečetli jsme v A2larmu:

Babiš se ošklivě zranil, a nic se mu nestalo

Už tuto neděli se v Praze uskuteční další demonstrace proti premiérovi Andreji Babišovi. Podle odhadů se má jednat o největší demonstraci v porevoluční historii České republiky. Babiše masové demonstrace proti jeho osobě jistě znervózňují. Otázka ovšem je, jestli to na něj a jeho další kroky v politice bude mít nějaký efekt. „Klíčové pro něj stejně vždy budou předvolební preference. Maximálně bude muset český stát peníze z dotací pro Agrofert vrátit, což Andrej Babiš stoprocentně využije proti svým politickým odpůrcům, které vykreslí jako udavače,“ píší redaktoři Alarmu Jan Bělíček a Pavel Šplíchal ve svém komentáři k současné situaci okolo českého premiéra. Apolitický charakter demonstrací, které se soustředí především na etický rozměr věci, s sebou nese velká rizika. „V zájmu demonstrantů jistě není vláda oligarchy Babiše. Jenže stejně tak není v jejich zájmu asociální ODS, která popírá klimatickou krizi, může zavést školné, zprivatizovat důchody a zavést co největší přísnost na chudé. A ještě zesílit už tak dost velkou nenávist vůči slabému českému liberalismu a levici,“ píše ve svém komentáři šéfredaktor Alarmu Jaroslav Fiala. Jak to vypadalo na posledním protestu proti Babišovi, který byl největší českou polistopadovou demonstrací? Podívejte se na fotoreportáž Pavla Šplíchala a Petra Zewlaka Vrabce, kteří se demonstrace zúčastnili.

Proč zelená témata v Česku nikoho nezajímají

Zatímco zelené strany slavily v eurovolbách historický úspěch, u nás a v ostatních zemích bývalého východního bloku, které jsou součástí Evropské unie, měli zelení tragický výsledek. Čím to je? „Pokud je ochrana klimatu a nezbytné snižování emisí zarámováno jako ohrožení mírné periferní prosperity, pak je doslova povinností politiků jako Andrej Babiš proti těmto opatřením vystoupit. Protiunijní rétorika, jakou si osvojil Andrej Babiš, ale i ODS, je často spojená právě s odmítáním takzvaných euronesmyslů a byrokratických omezení, a to zejména těch, které se snaží řešit ochranu životního prostředí. Politici můžou pokaždé poukázat na potřebu prosperity nebo na obavu o pracovní místa a shodit tato opatření ze stolu,“ píše ve svém komentáři Pavel Šplíchal. V poslední době se v souvislosti s ekologickou krizí často poukazuje na rozvoj jaderné energetiky. Ta má ovšem zásadní problémy: její výstavba je finančně i časově náročná a nelze zaručit její absolutní bezpečnost. Jak uvádí Karel Polanecký z Hnutí Duha ve svém textu: „Rozvoj jaderné energetiky při zachování opatrnosti po fukušimské zkušenosti a současně při zahrnutí zemí, které s technologií nemají žádné zkušenosti, rozhodně nemůže být rychlý.“ Hrozba klimatické katastrofy je každopádně akutní. Podle nejnovější studie Breakthrough National Centre for Climate Restoration totiž bez radikální změny přestane lidská civilizace existovat do roku 2050. „Aby se toto riziko snížilo a lidská civilizace se zachránila, je v nadcházejícím desetiletí zapotřebí masivní globální mobilizace zdrojů k vybudování průmyslového systému s nulovými emisemi a pro přípravu oživení bezpečného klimatu.“ Mary Annaïse Heglar nás proto vyzývá, abychom se přidali k hnutí za záchranu planety a klimatickou spravedlnost: „Nepotřebuju, abyste byli plně solární, nepotřebuju, abyste byli nejveganštější z veganů – můžete u toho mít klidně burgera v ruce.“
Publikováno

Historický můstek zbaven náletů

Historický můstek  z roku 1786 na bývalé Královské cestě byl na základě iniciativy Antonína Veverky zbaven náletů. Dík patří pracovníkům Odboru rozvoje města v čele s vedoucím Jiřím Hladem.

Můstek, blízko přejezdu tratě pod starou silnicí Rokycany – Ejpovice, bude možno v budoucnu zařadit mezi turistické zajímavosti Rokycanska.

Foto Petr Hlávka

 

Publikováno

Svoboda a demokracie má své černé pasažéry

Oslavy 17.  listopadu můžeme rozdělit na ty vzpomínající utrpení Jana Opletala a  studentů v r.  1939 způsobené německými fašisty a na oslavy sametové revoluce, která v roce  1989 svrhla komunisticko/byrokratickou diktaturu a otevřela nám cestu ke svobodě.

Znám hodně lidí, kteří se po roce 1989 věnovali politice, někteří z čistě idealistických pohnutek pomoci společnosti dospět k demokracii, jiní z prospěchářských důvodů. Ti idealisté pomalu odcházejí, aniž by mnozí z nich měli následovníky – ideje v politice, zvláště v naší společnosti, kde jsme se naučili vše převádět na peníze, moc netáhnou. Ti prospěcháři se o své následovníky nemusejí obávat – o koryto je vždycky zájem.

Korytáři jsou černými pasažéry. Nejde jim o demokracii, ale jen o svobodu pro jejich kapitál, který umísťují nejraději do daňových rájů, svobodu zacházet se svými zaměstnanci jako s nevolníky a svobodu obcházet zákony.  Odvádějí pozornost od svých aktivit podněcováním rasové a náboženské nenávisti.

Bohužel neklademe těmto praktikám dostatečné zábrany občanskými aktivitami (o politických stranách nemluvě) tam, kde selhává  zákonodárná, soudní a výkonná moc státu. Kde kvete korupce, kde se opět stávají někteří „rovnější“ než ostatní.

Naštěstí zaznívá od mladé generace – naposledy dnes 17. 11. 2017 na Albertově: „když se nám něco nelíbí, tak to změňme.“ Vytrváme?