DEN PRVNÍ
Začalo to krásně.
A to je začátek básně.
Vše se zvedlo,
když pravil Bůh: „Buď světlo!“
DEN DRUHÝ
Vnímá, slyší
Otec náš nejvyšší.
Rozřízne toky, moře.
Činí klenbu nahoře.
Stvoří pro mě, tebe
modré nebe.
DEN TŘETÍ
Hospodin kreslí tuší
zem co nazývá souší.
Zelenej se země zelenej.
Byliny, stromoví, plody.
Vše ať je krásné, ať je nej.
Spousta přírody
a díky Stvořiteli!
DEN ČTVRTÝ
Dále na nebi světla maluje.
Světlo pro den a pro noc
Teď jitro a večer je.
To má velkou moc.
A ať není světlům smutno,
je hvězdiček nutno.
Další krása stvořena!
DEN PÁTÝ
Bůh nedělá chyby.
Do řek dává ryby
a neklame ho paměť,
když dává tam tu další havěť.
Nahoru taky.
Létavce, ptáky
a na souš se zvěří.
Opět vše krásné.
Tomu se věří.
DEN ŠESTÝ
Vše dobré je stále
jak pravíš otče náš.
Už jen královnu a krále
a Bože máš vše a slavíš!
A tak se stalo.
Člověk byl stvořen
obrazem božím.
Člověk stal se živým tvorem
se vším tím božským zbožím.
A pravil Bůh královně a králi:
„Panujte nad rybami a ptactvem.
I zemská zvěř je nyní vaším žactvem.
Vládněte lesům, polím, buši.
Všemu, co má živou duši.
Máte každou bylinu, všechny plody,
každou rostlinu krásné přírody.
Dílo jest dokonáno.
Vše je dobré, čeká se na ráno.
DEN SEDMÝ
V den sedmý Bůh světí, žehná.
Dokončuje, …již moc nejedná.
…příběh pokračuje
Hospodin dá člověku poznat zahrady.
Adam a Eva se nebrání.
Stanou se však svědky záhady.
Dostane se jim přikázání:
„Všechny stromy jsou vaše
Jen strom poznání
ať nikdy nepozná chtíče vaše.
Proč?
Udělal to Bůh schválně snad?
A k tomu ještě tady ten had!
Podlehla Eva jeho svodům
a Adam se přidal.
Dali špatný osud dalším rodům.
Lidský druh se na chybnou stezku vydal.
Války nenávist, zabíjení.
Zvířecí jatka, to je posvícení!
Člověk bere, uplácí
a radostí skáče.
Poslední zbytky pralesů kácí
a příroda pláče.
Vše krásné co bylo, člověk ničí.
Had se už jen plazí a syčí.
Proč byl šestý den
a strom poznání?
Zlý sen,
co má dlouhého trvání.
Máme stále lásku.
Vrátíme se do ráje?
Nebo končí ta hra na pásku
a půjdeme všichni do háje?
