Paleontologické sbírky v Rokycanech jsou svým rozsahem, zaměřením a kvalitou zcela mimořádné v naší republice, přihlédneme-li k tomu, že jsou v muzeu okresního významu. Význam
Paleontologické sbírky v Rokycanech jsou svým rozsahem, zaměřením a kvalitou zcela mimořádné v naší republice, přihlédneme-li k tomu, že jsou v muzeu okresního významu.
Zahrnují stovky (!) typových kusů, tisíce dubletních kusů, mimořádné množství lokalitních sběrů a obsahují mnoho položek (druhů), které v žádném jiném museu (ani u nás ani ve světě) nejsou. Z kolekcí významných paleontologů stojí za to zmínit především kolekci Dr. V. Havlíčka ? tj. brachiopodovou kolekci, která svým rozsahem, počtem holotypů a dalších typů je jednou z největších ve světě. Tato kolekce má skutečně světový význam (např. část kusů je vyobrazena v mezinárodních kompendiích jako typové kusy rodů ? jsem přesvědčen, že v muzeu toto vůbec nikdo neví (!).
Velký význam mají i kolekce Dr. J. a P. Kraftových ? graptolitové kolekce, které rovněž patří k největším svého druhu ve světě vůbec. Je zde i řada dalších ucelených kolekcí ? tč. největší sbírka z rokycanských kuliček vůbec, a ucelená kolekce z okolí Starého Plzence.
Zcela mimořádný význam má pak kolekce sladkovodní fauny ze spodního kambria ? tato kolekce je ve světě naprosto ojedinělá.
Kromě paleontologického materiálu mají sbírky rokycanského muzea k dispozici opět dvě výjimečné položky: ucelenou knihovnu (doplňuje sbírku) dr. V. Havlíčka (brachiopodi) a knihovnu Dr. M. Šnajdra (trilobiti), nepočítaje i další publikace a i archiv Dr. V. Havlíčka.
Shrneme-li význam těchto sbírek: jsou nejucelenější sbírkou západního Barrandienu v naší republice vůbec a počtem typů a tím i významem jsou jednou z evropsky významných sbírek.
Současný stav
Sbírky jsou zakonzervovány, resp. umrtveny. To znamená, že jsou sice udržovány v přehledném a dobrém stavu, avšak neděje se zde to, co každé sbírky životně potřebují: průběžné doplňování, katalogizování, vytřídění nepoužitelného materiálu, zázemí pro studium externích badatelů, českých a zejména zahraničních.
Možnost studovat materiál je velmi omezena: pokud kus nemá číslo, je nemožné jej dohledat, rovněž je prakticky znemožněno dohledávání pouze přibližně určených kusů. Servis, v případě např. studia kusů po lokalitách je mimořádně pomalý jako důsledek systému vedení sbírek. Chybí zde zázemí na fotografickou dokumentaci.
Část materiálu vůbec není zkatalogizována, neboť zde není nikdo, kdo by ho dokázal zařadit. Přísun nového materiálu, zejména typového, v posledních letech, na rozdíl od let osmdesátých a počátku devadesátých, zcela ustal jako důsledek rigidního a nepružného způsobu vedení sbírek. Přísun materiálu z nových lokalit zcela ustal. Muzeum neprovádí žádný výzkum, žádnou odbornou práci.
Vše vedlo ke stagnaci, a na rozdíl od let osmdesátých, k postupné ztrátě prestiže sbírek. V muzeu není již řadu let jediný (?) odborný pracovník, pouze kurátor bez příslušné kvalifikace. Je tristní, že cizinci, pro něž je studium Havlíčkovy kolekce jednou z nutností jejich výzkumu, si při osobním kontaktu stěžují na nedohledatelnost některých Havlíčkových typů, které zde sice jsou uloženy, avšak vzhledem k systému vedení sbírek jsou prakticky nepřístupné (smutná osobní zkušenost ze zahraničí).
Prestiži muzea v zahraničí to rozhodně nepřidává.
Knihovny (Havlíčkova, Šnajdrova) se staly bezcennými, neboť mají sloužit pro pracovníky muzea, kteří však odbornou práci neprovádějí.
Navrhované řešení
Jediné možné řešení vidím, při přihlédnutí k současnému regionálnímu uspořádání ČR, v osamostatnění paleontologických sbírek od Muzea Dr. B. Horáka a k jejich převedení pod instituci, která bude mít dostatečné materiálové a finanční zázemí pro zajištění chodu sbírek. Nikde ve světě takto významné sbírky nespravují lokální muzea, ale muzea centrální nebo krajská. Je to výhodné pro sbírky i pro zájemce o studium těchto sbírek z hlediska dostupnosti.
Sbírky tohoto významu vyžadují minimálně:
1) dva vědecké pracovníky v oboru (minimálně na úrovni PhD. resp. CSc., samozřejmě s (!) odpovídajícím platovým ohodnocením)
2) kurátora ? minimálně středoškolsky vzdělaného, ideálně Bc.
3) technika (Bc.) se zaměřením na informatiku
4) technické zázemí pro sbírky
5) laboratoř s digestoří pro práci se vzorky, včetně vybavení technikou (laboratorní lupy, PC s přístupem na Internet)
6) fotografickou laboratoř
7) výstavní zázemí: tj. výstavní prostoru pro trvalou expozici, výstavy a styk s veřejností
8) možnost bezproblémového využití služebního vozu
Taková instituce musí mít dostatečnou perspektivu a na několik, spíše více let dopředu. Vědečtí pracovníci musí mít možnost nejenom získávat grantové prostředky na výzkum ale i dostatek času a volnosti pro provádění tohoto výzkumu, tj. nesmí být jejich prací jen katalogizování, event. doplňování sbírek.
Mým názorem je, při zvážení všech pro a proti, že taková instituce je již nad rámec možností města Rokycan. Navrhoval bych oddělení paleontologie od Muzea Dr. B. Horáka. Ideově za nejvhodnější bych považoval převedení pod Západočeské Muzeum v Plzni, pokud by s tím obě strany souhlasily.
Jako samostatná instituce tyto sbírky nemají šanci ani budoucnost. Jako součást Musea Dr. B. Horáka sice mohou sbírky po mnoho let fyzicky existovat, avšak bez budoucnosti, budou dále umrtvovány a postupně jejich význam poklesne.
Na druhou stranu: Rokycany by si sbírek mohly a měly vážit a lze si představit věhlasnou, atraktivní a turisticky vyhledávanou expozici v samostatné budově v Rokycanech, byť by patřila pod instituci spravovanou z Plzně (která má, mimochodem, v instituci Zpč. Muzea perfektní personální i prostorové zázemí).
Atraktivní expozice (odlišná, avšak odvozená od současné v MBH, pojatá šířeji, moderněji a rozhodně ? v dnešní době ? multimediálně) s dostatečnou propagací by městu Rokycanům přinesla něco speciálního, co nikde jinde v Čechách není. Např. Muzeum Trilobitů či něco takového.
Proto jsem přesvědčen že symbióza expozice ? zajišťované a jaksi i dohlížené Rokycany ? a vědeckých sbírek, spravovaných a patřících pod muzeum v Plzni (ať již deponovaných v Rokycanech nebo v Plzni) by byla nejlepším řešením.
Navíc, měla by být využita šance blízkých lokalit k vybudování podpůrných akcí ? naučných stezek geologického a paleontologického zaměření v blízkém okolí, měla by být podporována propagace (tiskem brožurek, letáčků, plakátů apod.).
Rokycany mají skutečné nádhernou paleontologii v okolí ? a město by toho mělo patřičně využít.
Závěrem
Je opravdu nejvyšší čas najít řešení, co s paleontologickými sbírkami v Rokycanech dále. Sbírky to akutně potřebují, potřebují skutečnou péči. Po období stagnace v druhé polovině devadesátých let již počal jejich úpadek.
Bohužel, celá záležitost se po řadu let nesmyslně personifikuje, neboť od samého počátku to nebyl spor osobní ? byl to spor koncepcí. Koncepce, která vedla k umrtvení a úpadku sbírek je však koncepce chybná.
V Plzni, 20. 12. 2002
doc. RNDr. Michal Mergl, Csc. vedoucí katedry biologie ZČU
Poznámka: Článek byl napsán před šesti měsíci a od té doby se mnohé změnilo-muzeum přešlo skutečně pod krajský úřad, ale paleontologické sbírky zůstávají-doufáme, že stále, v Rokycanech. Přesto článek obsahuje mnoho inspirativních námětů které lze uskutečnit spoluprací krajského úřadu, muzea a města Rokycany. Jde zejména o získání prostor v bývalých kasárnách, lepší pracovní podmínky pracovníků muzea a výstavní prostory muzea.
Petr Hlávka