Nejsme jako oni!

Nejsme jako oni! Zní vám to jak klišé, jako fráze? Možná trochu ano a snad i oprávněně. Co ale v dnešním světě a politickém zvláště nezní tak trochu frázovitě. Přesto si vám troufnu úvahu na téma označené v titulku nabídnout.
Důvod je prostý. V české politice uplynula od revoluce 1989 dost dlouhá doba na to, abychom politické strany a jejich protagonisty posuzovali podle jejich činů. Abychom porovnávali to, co hlásali a čeho dosáhli.

Volby do Evropského parlamentu k takovému zamyšlení přímo vybízejí. Vždyť kandiduje 31 politických stran a uskupení. Skoro bychom se v tomto nebývalém počtu za naši vlastní kandidaturu měli veřejnosti omluvit… Ocitnout se v takové společnosti… Ale to je vlastně důvod, proč do toho přece jenom jdeme. Chceme se především svým programem odlišit od většiny kandidujících stran, chceme nabídnout voličům důvod proč k volebním urnám vůbec chodit.

Čeho se před těmito volbami hodně obáváme, je krátká historická paměť části voličů.. Snad je způsobena nedostatkem času, nepřehledností politických témat, nebo prostě rezignací občanů na veřejné dění. Jak jinak si vysvětlit současnou popularitu nejsilnějších parlamentních opozičních stran, totiž ODS a KSČM. Součet jejich nynějších preferencí by zřejmě překročil padesát procent.
To jsme opravdu tak masově zapomenuli na neblahé výsledky komunistického experimentu 1948-1989? To si vážně myslíme, že recidivy totalitních praktik jsou vyloučeny? Jen se podívejme na Balkán, do Běloruska i jinam.

ODS bohužel není dost občanská ani dost demokratická. Možná, že toho někdy dosáhne, zatím však předvádí pochybnou nacionalistickou, euroskeptickou a vůbec nevyrovnanou politiku. Proč jí věřit, když v nedávné minulosti nebyla například schopna zprivatizovat velké banky, zatímco přihlížela jejich tunelování. Proč jí věřit, když tolik mobilizovala proti levici, aby v roce 1998 byla nakonec sestavena menšinová socialistická vláda – díky ODS.

Ještě větší nebezpečí zřejmě hrozí z Nezávislého Neznáma. Jak uvěřit dvěma mediálním hvězdám kandidátky Nezávislých (panu Železnému a paní Bobošíkové) že jsou schopni dělat nezávislou politiku. Byli jsme přece tady, když NOVA podporovala smluvně opoziční klima v letech 1998-2002 seč mohla. To, co moderátorka Bobošíková stihla po parlamentních volbách v r.2002 udělat přímo či nepřímo k posílení ODS a KSČM ve svém pořadu „Sedmička“, je opravdu špatným příkladem nezávislosti (budoucího) politika.

O kandidátech typu Viktora Koženého a Dolly Buster, kteří se hodlají v českých volbách do Evropského parlamentu přiživit ze zcela jiných důvodů, můžeme opravdu s klidným svědomím prohlásit, že taky nejsme jako oni.

Při pohledu na sestavu značného počtu kandidátek do Evropských voleb se zdá., jako bychom ztráceli paměť nejen v historickém kontextu desetiletí, ale doslova ze dne na den. Totiž tu paměť ztrácejí především kandidáti, doufejme že ji neztratí alespoň viditelná část voličů.

JUDr.Svatomír Mlčoch, kandidát Strany pro otevřenou společnost (SOS) do Evropského parlamentu