Dovolím si na pár řádcích krátké zamyšlení kolem současné situace, kdy celý svět bojuje proti koronaviru resp. jak se na tuto událost dívám a čeho se obávám.
A opatrný začátek byl proto, jelikož podělit se chci o to, že se samotného viru COVID-19 nebojím a nemám strach, že by mne mohl dokonce tento virus zabít. Proč? Podle statistik, které sleduji dennodenně, nezabil tento virus více lidí než obyčejná chřipka nebo rakovina° (° pozn.autora: senátor a bývalý ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně Jan Žaloudík před měsícem uvedl
v horní komoře, že na rakovinu umírá u nás denně 80 lidí a nikdo to neřeší). To je fakt. A to vůbec nemluvím o jednom „viru“ v rozvojových zemích, zabíjející 8500 dětí denně, který má jméno HLAD. Koho to zajímá? Vidíme to den co den ve zprávách? Západní země to neřeší. To zřejmě pro ty, co ovládají svět, není důležité. Proč bych se měl bát koronaviru? Nebojím se viru, ale toho, co má být cílem této politiky šíření strachu.
Ano, vnímám koronavirovou pandemii jako důkladně propracovaný marketing strachu. Pokud se vybuduje v lidech strach, jde uvažování a logika stranou. Krásným příkladem jsou roušky, které nám zajistí, že vdechneme zpět oxid uhličitý, který jsme vydechli. Je dokázáno, že tento proces je navíc pro tělo škodlivý. Navíc rouška po pár našich výdeších zvlhne a ztrácí účinnost. Nosit roušku v tomto případě je nesmysl, ale kdo zařídil, že jsme se všichni podřídili? Nejvíce strachu slyšíme den co den z médií. Kdo ovládá média? A kdo z této koronavirové komedie bude mít prospěch? Už teď je jasné, že velké společnosti, firmy, podniky přežijí a malí živnostníci jsou
v ohrožení nebo již skončili. A zde je můj strach! Někteří šikovní lidé, kteří se živí sami na sebe, přijdou o práci a půjdou k pásu do velkých firem za pár babek. Střední třída lidí tak pomalu zmizí a zbudou jen ti vlivní, mocní a bohatí a na druhé straně jimi ovládaní chudáci.
Jak prosté. A to není vše. Vedle skutečnosti, že se lidé bojí a nosí poslušně roušky, tak ještě přichází ze zálohy pseudonaděje v podobě vakcíny, která má lidstvo zachránit. Tomu mám věřit? Věřím více tomu, že tato „záchrana“ naimplementuje do těla lidí čipy a člověk se tak stane už okroužkovaným hlídaným jedincem, nad kterým bdí velký bratr. Říkám si, nedopusťme, aby se vakcinace stala povinností. To by znamenalo doživotní ztrátu svobody každého z nás. Václav Havel řekl v jednom ze svých rozhovorů, abychom nepodporovali jako občané ty, kteří nám slibují, že všechno vyřeší za nás. Takoví lidé jen chtějí, abychom mlčeli, poslouchali a drželi krok. Souhlasím.
Osobně si myslím, že koronavirus ve srovnání s globálním oteplováním planety není nebezpečný. Jako nebezpečí spatřuji změnu chování lidstva pod tlakem strachu. Pokud se s tím virem nenaučíme žít (pozn.: mají přijít ještě další vlny a už je tady a nezmizí), tak nás čekají ještě těžké časy. Ale pokud začneme nad touto situací přemýšlet, je možná naděje. Začneme?