K dnešnímu dni je to přesně jedenáct let, co jsem zde do Rokycanských listů dal první glosu, zamyšlení. Zároveň musím bohužel konstatovat, že dnes je to naposled. Z důvodu více událostí, které mě v současném životě ovlivnily, již není energie dávat sem další příspěvky. Chtěl bych tímto poděkovat svému tchánovi Petru Hlávkovi za to, že mi dal prostor do listů glosy dávat. Děkuji.
Psát do Rokycanských listů mi pomohlo v utváření myšlenek, které mnou v průběhu života putovaly a měl jsem příležitost je i touto formou sdílet. Současně s každou glosou jsem si vybrušoval svůj pohled na svět a tím i svou osobní filozofii. Za to též děkuji.
Závěrem bych chtěl popřát těmto listům a samozřejmě tvůrci těchto stránek Petrovi, ať se listům dále daří. S upřímným pozdravem. Pavel Ploch
Milý Pavle, je to škoda, že končíš. Tvoje komentáře byly vždy zajímavé a bylo patrné, jak je hluboce promýšlíš. Tak snad možná zase někdy později! S díky Petr
Díky Petře. Je pravdou, že se říká: „Nikdy neříkej nikdy“,…tak třeba jednou. Díky. Pavel