Komentář týdne
Budujme stát jako společenství důvěry a solidarity.

Hodně se diskutuje o tzv. švarcsystému, zavedeném benešovským podnikatelem, kdy si podnik najímá pracovníky se živnostenským listem, aby za ně nemusel platit nemocenské a sociální pojištění. Je tato rozšířená praxe ztrátou pro stát a přínosem pro podnikatele?
Podle mého názoru je příliš rozšířený švarcsystém ztrátou pro stát i pro podnikatele a je příznakem příliš vysoké ceny za lidskou práci, způsobenou vysokými odvody pro pojištění. Na druhou stranu existují státy, kde platí lidé i vysoké odvody a daně (např. Dánsko), ale jsou spokojeni, neboť stát dobře funguje a důchodci mají velice slušnou životní úroveň.

V čem je tedy problém? Prodlužující se čekání na důchodovou reformu, půtky koalice s opozicí lidi znejisťují. Lidé vidí, jak velké podniky (pokud) platí tak nízké daně, nebo mají daňové prázdniny, či dluží státu na daních a pojistném. Podnikatelé potom využívají jakékoliv možnosti aby se vyhnuli platbě daní a pojistného, tragické je to u mladých podnikatelů, kteří tím, že nepřiznávají příjmy a platí minimální pojistné si tak nepřispívají na důchod a tvrdí, že si raději našetří ?bokem?. Ale budou si moci vždy našetřit? Co když přijde nemoc, ztráta?

Důsledkem toho finanční úřady hlásí, že jediní kdo ve státě platí daně jsou zaměstnanci v závislé činnosti a daň, která plní nejvíce státní pokladnu je daň spotřební. To je nezdravý jev.

Reformy jsou určitě důležité, ale podle mého názoru je třeba v lidech pěstovat i větší sounáležitost se státem. U nás se prosazuje představa státu jako by nám nepatřil, státu, který spravují špatní politici a úřadují v něm úplatní a líní úředníci. ?Proč bych něco dávala státu, když mi on nic nedá?? řekla mi jedna mladá podnikatelka. Přitom ?stát jsme my? a jaký si ho uděláme, takový ho budeme mít! Stát je pro některé lidi dobrý jen když z něj něco materiálního mají.

Budovat stát jenom jako finanční instituci však nejde, neboť finanční instituce může lehce zkrachovat. Budujme stát jako společenství, v němž platí pravidla na nichž se shodla většina, jako společenství důvěry a solidarity. Příklady vidíme kolem sebe v rodinách, v obci.