Zpravodaj Klubu Svobodných demokratů Rokycany
Mezi našimi pacienty jsou i lidé, kteří opouštějí své domovy v zemích rozvrácených konflikty či zmítaných chudobou. Ve snaze najít pro sebe a své rodiny důstojnější život se mnohdy vydávají na extrémně nebezpečné cesty. Jednou z nich je Darienská proluka – 97 kilometrů dlouhá a nesmírně nebezpečná trasa džunglí na hranici Kolumbie a Panamy. Stále více lidí na útěku tam riskuje své životy. Od ledna do května jich bylo více než 15 000. Více zde …
Idylický začátek dovolené. Pijeme s manželkou po obědě kávu a povídáme si. Náhle však z míst o 100m níže, kde je nové satelitní městečko, začne štěkat pes. Nic nového, tak to domestikovaní psi dělají, štěkají, to známe. Ale tím, jak ten pes štěká, rozštěká psa od vedle, a ten zase uvede do provozu dalšího psa, který zase štěká z míst cca 200m výše od nás. A tak nakonec štěkají všichni psi v celém okolí. Toto představení končí někdy kolem jedenácté hodiny večerní, kdy se majitelé psů zřejmě vrací z hudebního představení, které bylo ten den na náměstí, a psi se uklidní. Druhý den se jdu proběhnout, a skoro u každého plotu mě vítá zuřivé štěkání toho či onoho psa, takže vlastně vytvářím takovou ‚mexickou vlnu‘ štěkání, která graduje dvěma hysterickými psíky velikosti velikonočních beránků u předposlední zahrady. A vrcholem všeho je rotvajler, který stojí volně bez majitele na chodníku u posledního plotu a výhrůžně na mě kouká. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Co to znamená, říkám si, proč má tolik lidí psy? A nejvíce si tyto otázky kladu, když vidím ženu, která má na břiše v nosítku malé dítě, v jedné ruce vede druhé dítě a druhou rukou uštvaně krotí velkého psa na vodítku. Jaký to má význam? Pokračovat ve čtení „PSÍ NÁROD“
|
|||||||||||||||||||||||||||
|
Nedávno jsem dočetl knihu ROZHOVORY s C.G.JUNGEM a musím říct, že číst Junga je pro mě potěšením. Tento slavný švýcarský lékař a psychoterapeut, který dokázal popsat lidskou duši respektive vrstvy nevědomí, je inspirující a pro mě je oslavou ho číst a slyšet mluvit. Náhodou jsem nedávno na internetu četl i o ALBERTU EINSTEINOVI, největším fyzikovi, vědci 20.století a nestačil jsem se divit, jaký vliv měl tento člověk na lidstvo. Slavný člověk, podle kterého je pojmenován chemický prvek i planetka! Ale proč jsem vlastně zmínil tyto dvě slavné osobnosti, které se navíc znaly? Zmínil jsem je proto, že tyto dva pány považuji za celebrity, lidi, které osobně považuji za ‚hvězdy‘. Má to ale háček. Pod pojmem celebrita Junga ani Einsteina nenajdeme. Proč? Pokračovat ve čtení „SLAVNÉ CELEBRITY“
V pondělí 22. března uplyne jeden rok od úmrtí první oběti koronaviru v naší zemi. V průběhu následujících dvanácti měsíců zemřelo v souvislosti s pandemií virového onemocnění covid-19 dalších více než dvacet tisíc našich spoluobčanů. Mnohé další oběti patrně nejsou zahrnuty ve statistikách. Je jisté, že počet se ještě zdaleka neuzavřel.
Jako občané, publicisté a aktivisté vyzýváme českou společnost, aby si památku obětí pandemie připomenula. Jsme přesvědčeni, že společné sdílení smutku a vzpomínek na oběti umožní naší společnosti lépe a důstojněji vykročit do budoucnosti, která nás po skončení pandemie čeká. Bude v ní mnoho nových výzev, jež se budeme muset naučit zvládat. Ale památka obětí by vyhasnout neměla.
Vyzýváme ke společné minutě ticha v pravé poledne v pondělí 22.března. K této vzpomínce se připojí svým vyzváněním zvonů církve, bude šířena v médiích a v sociálních sítích. Dokážeme-li se semknout k takové připomínce památky obětí, k důstojnému a všech politických motivů prostému vzdání úcty obětem a pozůstalým z úst veřejně působících osobností, budeme si jako společnost moci říct, že jsme nenechali zvítězit lhostejnost a nezájem o osudy druhých.
Budeme vděčni za šíření této výzvy všemi, kteří budou respektovat, že chvíle smutku neslouží hledání viníků či zdůrazňování jakýchkoliv dílčích zájmů. Smutek a smrt v době pandemie už z naší společné paměti nevymažeme. Minuta ticha za oběti pandemie bude také symbolickým rozloučením, k němuž v rodinách zemřelých často ani nemohlo dojít. Bude také vděkem za život, jehož cenu si v této době uvědomujeme víc než kdy dřív. Minutu ticha jako velké společné gesto jsme obětem, pozůstalým i sobě samotným dlužni.
Petr Pospíchal
Jana Hradilková
Jan Kašpárek
E-mail: iniciativa@minutaticha.cz
Otevřený dopis.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, předsedkyně/předsedové klubů,
Shodujete se, zdá se, na čtrnácti volebních krajích, spravedlnost voleb však určují i další, doposud nereflektované parametry:
1) Procentuální práh pro vstup do Poslanecké sněmovny (PS); nejspravedlivější je práh přirozený, tedy 0,5 % při počtu 200 poslanců, nikoliv nepřirozený, 10 x vyšší. Vím, argumentujete roztříštěnosti PS na nezařazené poslance, ale i nyní je jich v PS 6, což jsou 3% (podobně ve většinově voleném Senátu jsou dva senátoři, další jsou členy klubů, ale nezvolení za majoritní stranu). Zavedením přirozeného prahu by se snížila nespravedlnost, kdy hlasy voličů, jejichž strany se nedostanou do PS, získají bez jejich souhlasu jiné strany.
2) Jelikož vím, že zavedení přirozené hranice narazí na překážky, navrhuji v rámci přerozdělování hlasů v t.zv. druhém skrutiniu snížit nespravedlnost přidělování hlasů jiným stranám, než kterým patřily: přidělením přerozdělovaných hlasů minoritním, ve své podstatě nepolitickým skupinám – voleným zástupcům ženské/ženských organizace/í (kolik žen je v PS?), a národnostních skupin (romských, slovenských, vietnamských a dalších). Klíčem může být u národnostních skupin poslední sčítání obyvatel. Dle mého názoru by odpadly dohady, komu hlasy přidělit a zvětšila by se tak pravděpodobnost snazší dohody pro nový volební zákon.
Přijetím jedné ze dvou variant by se zvýšila důvěra občanů ve svobodné a spravedlivé volby a jistě i jejich volební účast.
Se srdečným pozdravem
S pozdravem
Ing. Petr Hlávka
Přečetli jsme příspěvek seniora k naší „zátoce“, aneb co se musí vysvětlovat přátelům v zahraničí.
Vzpomínáte? Loni na jaře byla Itálie jednou z nejpostiženější zemí na světě v počtu nakažených a zemřelých s Covidem. Žádala o pomoc, ale ministr obrany Metnar odmítl naše vojenské lékaře vyslat i přesto, že my jsme na tom byli ve zvládání epidemie mnohem lépe. Na podzim nám však při nezvládnuté epidemii museli pomáhat lékaři z USA a Velké Británie. Dnes, kdy u nás kolabují nemocnice v Chebu a další, musíme nemocné odtud převážet přes republiku do nemocnic, kde je místo. Do německých nemocnic je přitom co by kamenem dohodil. Člen delegace ministra zdravotnictví Blatného prý při návštěvě Chebu prohlásil: „A uvědomujete si, že když aktivujeme přeshraniční pomoc, může se stát, že až se situace u nás zlepší a v SRN zhorší, budeme muset pro změnu pomoci my jim?“
Takže setrváváme stále v roli sobeckého nesolidárního státu hledajícího výhody jen pro sebe (spíš pro místní oligarchy). Začalo to hysterií z uprchlíků (lidé byli ve vleku falešných zpráv zmatení a zneužití politickými obchodníky se strachem), jejichž příchod se nekonal, a končí to, v důsledku špatného svědomí, odmítáním přeshraniční pomoci, protože bychom „museli sami pomáhat.“
Na naši obavu ze solidarity doplatíme umíráním vlastních občanů.
Foto: Slavomír Kubeš | Zdroj: ČTK
Postupně odstartovalo 13 jezdců a dva běžci. Tradici jsme udrželi i přes omezení daná ochranou proti Covidu.
