Publikováno

Klub komorní kultury dvacetiletý

Koncert ke dvaceti letům trvání Klubu komorní kultury proběhl v Městské knihovně Rokycany v sobotu 7. května 2022.

Jak uvedl v úvodu Petr Hlávka, myšlenka zřídit místo zchátralého domku na dvoře knihovny otevřenou scénu ho napadla v roce 1997. Klub Svobodných demokratů, jehož je předsedou, podepsal v květnu 1999 „Dohodu o součinnosti“ s městem Rokycany a na jejím základě zajistili členové klubu architektonický návrh od architekta p. Čiháka, projekt za pouhých 10 tis. Kč (autoři jednotlivých částí – stavební Helena Zemanová, vodovodní a kanalizační Eva Hrušková, elektro Dana Dobiášová, rozpočet Petr Černý) a při bourání domku odpracovali bezplatně 300 hodin. Za stavbu Klubu komorní kultury zaplatilo město firmě Šabata 800 tis. Kč. Klub komorní kultury zahájil činnost koncertem Rokycanského dětského sboru a Malé muziky Rokytky dne 8. 5. 2002.

V rámci sobotního programu vystoupila nadějná dívčí vokální a capella skupina Lamas (na snímku), sbor ZUŠ Rokycany Da Capo, kapela !NeXiCoN! hrající electric industrial metal a Spolek divadelních ochotníků Radnice s jednoaktovkou Medvěd od A. P. Čechova.

 

 

 

 

Na snímku vrcholná scéna z premiérového uvedení Medvěda.

 

 

 

 

Koncert pořádala Městská knihovny Rokycany a Klub Svobodných demokratů Rokycany za finančního přispění Města Rokycany.

Jana Frühaufová

Foto Petr Hlávka, foto v titulku Jiří Hegner.

Publikováno

Sbírka pro Ukrajinu – 17. 3. a 18. 3., Mýto v Čechách

Školní parlament naší školy vyhlásil sbírku pro Ukrajinu. Ve čtvrtek od 13. do 16. hodiny mohl kdokoliv přinést různé věci do naší sbírky – jednalo se převážně o věci na spaní, potraviny, drogerii, léky atp. Chodili děti, rodiče, ale i další lidé z Mýta či okolí. Nejen naši žáci, ale i paní učitelky Dita Kleinhamplová a Martina Václavovičová nosili, třídili a balili všechny donesené věci do krabic, které pak nadepisovali českými i ukrajinskými názvy.  A protože pomocných rukou není nikdy dost, ke konci se také přidala paní vychovatelka Lenka Kuncová.  
Nasbíralo se toho opravdu hodně, naše záda jsou toho důkazem :). A když jsme v 16:30 dobalili a chystali se odjet domů, přijelo další auto. Vystoupili tři chlapíci, a že nesou věci do sbírky. Co se dalo dělat… šup ven z auta a zpět do školy, abychom mohli věci převzít. Samozřejmě jsme pánům poděkovali a odpověď, která od nich přišla, nás velmi potěšila až dojala: „My děkuje VÁM!“ Teprve v tu chvíli nám došlo, že poslední věci do sbírky zřejmě přivezli samotní lidé z Ukrajiny. 
Následující den ráno v 7 hodin nás čekalo přemístění  věcí do přívěsného vozíku pana Noska a odvoz do skladu Šabaty. I když se jednalo o brzkou ranní hodinu, účast dětí, které chtěly pomoci, byla opravdu velká.  Touto cestou děkujeme také panu Roučkovi, který s převozem pomáhal. Ve skladu byli všichni nadšeni, kolik se nám toho podařilo nasbírat a moc všem děkují. 
Převoz věcí na Ukrajinu proběhl hned v pondělí 21.3.  
A na závěr jedna vtipná příhoda, aneb jak paní školníková málem o nákup přišla.  
V průběhu sbírky na parkoviště před školou přijela paní školníková a chlapci v domnění, že přiváží další věci do sbírky, přiběhli k jejímu autu s tím, že jí s taškami pomohou. Paní školníková překvapená a současně potěšená, že máme tak hodné žáky, souhlasila. Jaké ale bylo překvapení, když chlapci s nákupem spěchali k věcem do sbírky. Nakonec vše dobře dopadlo a paní školníková dostala nákup nazpět. 
Mgr. Martina Václavovičová – Základní škola Mýto
Publikováno

Napsali nám Lékaři bez hranic: Darienská proluka

Mezi našimi pacienty jsou i lidé, kteří opouštějí své domovy v zemích rozvrácených konflikty či zmítaných chudobou. Ve snaze najít pro sebe a své rodiny důstojnější život se mnohdy vydávají na extrémně nebezpečné cesty. Jednou z nich je Darienská proluka – 97 kilometrů dlouhá a nesmírně nebezpečná trasa džunglí na hranici Kolumbie a Panamy. Stále více lidí na útěku tam riskuje své životy. Od ledna do května jich bylo více než 15 000. Více zde …

Publikováno

Napsali nám Lékaři bez hranic

Psát o naší práci znamená často zmiňovat utrpení, katastrofy a nekončící konflikty. Naše pomoc má ale i spoustu světlých aspektů. Kromě toho největšího – uzdravených pacientů a pacientek – to jsou inovace. A že jich není málo!

Hrdě se hlásím k organizaci, jejíž způsob fungování je už od počátku inovativní. Před padesáti lety se veřejně nemluvilo o tom, co se děje na místech humanitárních katastrof. Lékaři bez hranic začali navzdory tehdejším zvyklostem v humanitární práci jako jedni z prvních přinášet svědectví ze svých misí a nahlas vyzývat mezinárodní společenství k zastavení lidského utrpení. Tím začalo naše hledání nových a netypických postupů, které naše práce dokonce vyžaduje.

Pomáháme v místech chaosu, kde často téměř nic nefunguje, chybí zázemí, vybavení či léky, které ale k rychlému poskytnutí zdravotní péče nutně potřebujeme. Začali jsme proto využívat nafukovací nemocnice, solární panely či drony a přes dvacet let se podílíme na lepší dostupnosti léků po celém světě. Díky inovacím můžeme poskytovat kvalitnější péči a ošetřovat více pacientů a pacientek.

O tom všem se dočtete více v novém vydání časopisu Bez hranic.

 

Sylva Horáková
ředitelka Lékařů bez hranic v ČR
PŘEČÍST ČASOPIS
Co v časopisu najdete?

50 let inovací

Výběr inovativních přístupů, které jsme od svého založení zavedli. Dozvíte se o našem zásobování, konzultacích s odborníky na dálku, rozpoznávání bakterií v mobilní aplikaci nebo o tom, jak svítíme na operačních sálech na odlehlých místech obklopených džunglí.

Jak v Jemenu zachraňujeme ty nejmenší pacienty?

Přečtěte si blog o přínosu vysokotlaké kyslíkové terapie.

Za pacienty jezdíme na hřbetě osla nebo v tuk-tuku

Fotogalerie s dopravními prostředky, které využíváme proto, abychom se dostali k pacientům i v těch nejodlehlejších místech.
Chybějící mapy
O řadě míst nevíme, jak vypadají ani kolik lidí je obývá, což nesmírně komplikuje zdravotnickou a humanitární pomoc. Jak pomáháme situaci změnit a jak se můžete zapojit?
​_
Z ankety mezi našimi spolupracovníky se navíc dozvíte, co se na misích naučili nového a jaké znalosti si od místních kolegů přivezli domů.
PŘEČÍST ČASOPIS
Přeji inspirující čtení a pevné zdraví Vám i Vašim blízkým
Publikováno

Minuta ticha za zemřelé v pondělí 22. března ve 12:00 hodin

V pondělí 22. března uplyne jeden rok od úmrtí první oběti koronaviru v naší zemi. V průběhu následujících dvanácti měsíců zemřelo v souvislosti s pandemií virového onemocnění covid-19 dalších více než dvacet tisíc našich spoluobčanů. Mnohé další oběti patrně nejsou zahrnuty ve statistikách. Je jisté, že počet se ještě zdaleka neuzavřel.

Jako občané, publicisté a aktivisté vyzýváme českou společnost, aby si památku obětí pandemie připomenula. Jsme přesvědčeni, že společné sdílení smutku a vzpomínek na oběti umožní naší společnosti lépe a důstojněji vykročit do budoucnosti, která nás po skončení pandemie čeká. Bude v ní mnoho nových výzev, jež se budeme muset naučit zvládat. Ale památka obětí by vyhasnout neměla.

Vyzýváme ke společné minutě ticha v pravé poledne v pondělí 22.března. K této vzpomínce se připojí svým vyzváněním zvonů církve, bude šířena v médiích a v sociálních sítích. Dokážeme-li se semknout k takové připomínce památky obětí, k důstojnému a všech politických motivů prostému vzdání úcty obětem a pozůstalým z úst veřejně působících osobností, budeme si jako společnost moci říct, že jsme nenechali zvítězit lhostejnost a nezájem o osudy druhých.

Budeme vděčni za šíření této výzvy všemi, kteří budou respektovat, že chvíle smutku neslouží hledání viníků či zdůrazňování jakýchkoliv dílčích zájmů. Smutek a smrt v době pandemie už z naší společné paměti nevymažeme. Minuta ticha za oběti pandemie bude také symbolickým rozloučením, k němuž v rodinách zemřelých často ani nemohlo dojít. Bude také vděkem za život, jehož cenu si v této době uvědomujeme víc než kdy dřív. Minutu ticha jako velké společné gesto jsme obětem, pozůstalým i sobě samotným dlužni.

Petr Pospíchal
Jana Hradilková
Jan Kašpárek
E-mail: iniciativa@minutaticha.cz

Publikováno

Volební zákon – zvýšit důvěru občanů ve svobodné a spravedlivé volby a jejich volební účast

Otevřený dopis.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, předsedkyně/předsedové klubů,

Shodujete se, zdá se, na čtrnácti volebních krajích, spravedlnost voleb však určují i další, doposud nereflektované parametry:

1) Procentuální práh pro vstup do Poslanecké sněmovny (PS); nejspravedlivější je práh přirozený, tedy 0,5 % při počtu 200 poslanců, nikoliv nepřirozený, 10 x vyšší. Vím, argumentujete roztříštěnosti PS na nezařazené poslance, ale i nyní je jich v PS 6, což jsou 3% (podobně ve většinově voleném Senátu jsou dva senátoři, další jsou členy klubů, ale nezvolení za majoritní stranu). Zavedením přirozeného prahu by se snížila nespravedlnost, kdy hlasy voličů, jejichž strany se nedostanou do PS, získají bez jejich souhlasu jiné strany.

2) Jelikož vím, že zavedení přirozené hranice narazí na překážky, navrhuji v rámci přerozdělování hlasů v t.zv. druhém skrutiniu snížit nespravedlnost přidělování hlasů jiným stranám, než kterým patřily: přidělením přerozdělovaných hlasů minoritním, ve své podstatě nepolitickým skupinám – voleným zástupcům ženské/ženských organizace/í (kolik žen je v PS?), a národnostních skupin (romských, slovenských, vietnamských a dalších). Klíčem může být u národnostních skupin poslední sčítání obyvatel. Dle mého názoru by odpadly dohady, komu hlasy přidělit a zvětšila by se tak pravděpodobnost snazší dohody pro nový volební zákon.

Přijetím jedné ze dvou variant by se zvýšila důvěra občanů ve svobodné a spravedlivé volby a jistě i jejich volební účast.

Se srdečným pozdravem

S pozdravem

Ing. Petr Hlávka